Památka svatého Jeronýma, kněze a učitele církve

Představte si na chvíli ten prostý obraz, který jako by byl vystřižen z každodenního života: Benjamin, náš Ben, jak sedí u stolu, před sebou má rozložené mapy a technické nákresy, a s naprostým soustředěním – tím svým klidným, až dospělým zápalem – vysvětluje tátovi, jak by měla fungovat jeho vysněná 'Con Chim Airlines'. V jeho očích není jen dětská fascinace letadly, je v nich hluboká, analytická touha pochopit, jak se překonává odpor vzduchu, jak se dosahuje výšky, jak se věci propojují v jeden funkční celek. Ben miloval řád, miloval logiku, miloval ten pocit, že svět je místo, které lze prozkoumat a které má svůj smysl. Dnes, na památku svatého Jeronýma, muže, který celý svůj život zasvětil tomu, aby pochopil a přeložil Boží Slovo do lidské řeči, se díváme na život našeho Bena jako na příběh, který se stal součástí velkého Božího vyprávění.

Job v dnešním prvním čtení zápasí s otázkou, která je nám všem až příliš známá. Ptá se: 'Jak může být člověk v právu před Bohem?' Job mluví o Bohu, který 'odstraňuje hory, aniž by to věděly', o Bohu, jehož síla je tak drtivá a jehož plány jsou tak neproniknutelné, že člověku nezbývá než mlčet. Tři měsíce po tom, co Ben odešel do 'Banquet of Heaven', tato Jobova slova nerezonují jako teologická debata, ale jako ozvěna našeho vlastního srdce. Je to ache, ta drásavá realita, kdy se ráno probudíte a vaše mysl podvědomě hledá Bena, aby mu řekla 'dobré ráno', a on tam není. Je to tichá otázka, která se vrací v nocích, kdy ticho domu křičí jeho nepřítomností: 'Pane, proč právě on? Proč tak brzy?'

Musíme být dnes naprosto upřímní k tomu, co cítíme. Tato bolest není hříchem; je to bolest, která je svědectvím lásky. A chci vám dnes říct jednu věc, kterou musíte nechat sestoupit z hlavy hluboko do srdce: Alane, Thao, vy jste nic nezanedbali. Nemoc, kterou Ben prošel, nebyla trestem, nebyla následkem ničeho, co byste vy udělali nebo neudělali. Bůh se na vás nedívá jako na ty, kteří by snad něco zanedbali. On se na vás dívá jako na rodiče, kteří milovali svého syna až do posledního dechu. Odložte tu tíhu viny. Nechte ji padnout k nohám Kristovým. On vás neobviňuje, on vás objímá. Některé věci v tomto životě prostě přicházejí mimo lidské chápání, mimo jakoukoli kontrolu, a žádná bdělost by je nemohla odvrátit. Vy jste byli jeho přístavem, jeho bezpečím, jeho láskou. To stačí. To je víc než dost.

Podívejte se na dnešní evangelium. Ježíš kráčí na své cestě a lidé za ním přicházejí s podmínkami. 'Dovol mi nejprve pohřbít otce,' říká jeden. 'Nech mě nejprve se rozloučit s rodinou,' říká druhý. A Ježíš, který je sám na cestě k oběti, jim odpovídá velmi tvrdě: 'Nikdo, kdo položil ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro Boží království.' Tato slova nás mohou zprvu děsit. Zdají se být tak neúprosná. Ale vnímejte ten vnitřní pohyb: Ježíš nás nezve k zapomnění na ty, které milujeme. On nás zve k tomu, abychom se nezasekli v minulosti, v tom, co bylo, v tom, co nám bylo vzato. On nás zve k tomu, abychom se dívali vpřed, k horizontu, kde on sám čeká. Ben byl chlapcem, který se nikdy neohlížel zpět s lítostí. Byl to on, kdo v patnácti letech, unprompted, nabídl své úspory z prasátka, aby pomohl strýci Williamovi, když trpěl po mrtvici. On se nedíval na to, co ztratí, díval se na to, komu může pomoci. To je ten 'turn', ten obrat: nechat se vést láskou, která nepočítá, ale dává.

Ben byl chlapcem, který v sobě nesl dar vnímavosti. Jeho život nebyl marností, protože byl naplněn láskou, která přesahuje čas. Každý jeho úsměv, každá jeho zvídavá otázka, každá jeho myšlenka na to, jak pomoci druhým – to všechno je vloženo do Božích rukou. Vzpomeňte si na to, jak rád poslouchal tátovy příběhy, jak s ním sdílel radost z letadel, jak se vždycky tak mile usmíval, když mluvil o svém snu vytvořit 'Con Chim Airlines'. Ben byl jako ten 'Well of Love' v Cà Mau, který v jeho jménu dává život lidem, kteří žíznili. Jeho láska, jeho dobrota, to všechno teče dál, i když on sám už není mezi námi. To je to, co znamená žít v Božím čase: nechat svou lásku proudit dál, i když my sami už nemáme sil.

Ryane, ty jsi bratr, který nese tu nejtěžší a zároveň nejkrásnější roli. Ty jsi tím, kdo ví, jaké to bylo sdílet s Benem svět. Ty jsi tím, kdo nese vzpomínku na vaše společné smíchy, na to, jak jste spolu objevovali svět, jak jste stáli před památkami a snili o budoucnosti. Neboj se jít dál. Ben by si přál, abys dál objevoval, abys dál snil, abys dál žil naplno. V každém tvém kroku, v každém tvém úsměvu, Ben pokračuje ve své cestě. Ty jsi tím, kdo nese pochodeň vaší společné radosti do budoucnosti, která je před tebou. A věz, že Ben je s tebou. On tě sleduje s tím stejným zájmem, s jakým se díval na letadla. On je tvým andělem, tvým průvodcem. Ať tě tato blízkost provází, když se cítíš osamělý. Ben je blíž, než si dokážeš představit.

Svatý Jeroným, jehož památku dnes slavíme, strávil roky v jeskyni v Betlémě, aby byl blíž Kristu, který se narodil v chudobě. I v našem utrpení, i v našem tichu, jsme v té jeskyni s ním. Bůh se nám nedívá do tváře z výšin, aby nás soudil; on se nám dívá do tváře z kříže, aby nám řekl: 'Já vím, jaké to je.' On ví, co je to ztráta. On ví, co je to bolest. Ben je nyní v té věčnosti, o které snil, i když to možná nebylo v podobě, jakou jsme si představovali. Je v bezpečí, v náručí Otce, spolu se svatým Carlem Acutisem, v 'Banquet of Heaven'. On tam na vás čeká. On se na vás dívá s tím stejným úsměvem, který vám tak chybí. On vás miluje. A Bůh, který ho stvořil, vás miluje ještě víc. Zůstaňte v této důvěře. Nechte se vést Marií, naší Matkou, která nás učí říkat 'ano' i tehdy, když nerozumíme. Až uvidíte na obloze letadlo, vzpomeňte si na Bena. Usmějte se. Vězte, že on je blíž, než si myslíte. Benjamine, náš drahý chlapče, oroduj za nás, ať i my dokážeme žít s takovou moudrostí srdce, s jakou jsi ty procházel světem. Ať nás tvůj úsměv provází v každém dni, až do chvíle, kdy se znovu shledáme v domě našeho Otce, kde už nebude žádný pláč, jen nekonečná radost. Amen.