Svátek svatého Matouše, apoštola a evangelisty

Představte si na chvíli ten prostý, až nepatrný obraz: stůl, u kterého se sedí, a prach cesty, který se lepí na sandály. Je to celnice, místo, kde se počítají peníze, kde se smlouvá, kde se lidé dívají na druhé skrze prizma zisku nebo ztráty. Matouš tam sedí, obklopen svými tabulkami a mincemi, v izolaci, kterou si sám vybudoval svou prací a kterou mu společnost potvrdila svým opovržením. A pak, do tohoto ticha čísel a odměřenosti, vstupuje Ježíš. Nejde kolem náhodou. On se zastavuje. „Pojď za mnou,“ říká. Dvě slova. Žádné vysvětlování, žádný dlouhý úvod. Jen pozvání, které rozbíjí všechno, co bylo do té doby neměnné.

Benjamin Vo, náš drahý Ben, byl chlapec, který v sobě nesl dar vnímavosti k těmto tichým, ale zásadním pozváním. Vzpomeňte si na jeho fascinaci světem, na tu jeho nekonečnou zvídavost, s níž zkoumal vše od cloudových infrastruktur až po trasy letadel. Pamatujete si, jak s vámi, Alane, sedával na letištích a s očima zářícíma nadšením sledoval každý vzlet Boeingu 737? Jeho sen o „Con Chim Airlines“ nebyl jen dětským rozmarem. Byla to touha po něčem, co překonává obzor, co se vznáší nad všedností, co spojuje lidi. Ben byl chlapcem, který v sobě nesl dar čistoty, o které mluví svatý Pavel v listu Efezanům. Pavel nás vyzývá: „Žijte způsobem, který odpovídá povolání, jehož se vám dostalo.“ Ben žil své povolání – být synem, bratrem, přítelem – s takovou přirozeností a laskavostí, že jeho život byl jako otevřená kniha, ve které se dalo číst Boží pozvání k radosti.

Musíme být dnes upřímní k tomu, co cítíme. Stojíme-li v tomto čase, tři měsíce po Benově odchodu, cítíme v sobě tu prázdnotu, která se nedá zaplnit slovy. Je to ache, ta drásavá realita, kdy se ráno probudíte a vaše mysl podvědomě hledá Bena, aby mu řekla „dobré ráno“, a on tam není. Je to tichá otázka, která se vrací v nocích, kdy ticho domu křičí jeho nepřítomností: „Pane, proč právě on? Proč tento kříž?“ Je to bolest, která není hříchem; je to bolest, která je svědectvím lásky. A chci vám dnes říct jednu věc, kterou musíte nechat sestoupit z hlavy hluboko do srdce: Alane, Thao, vy jste nic nezanedbali. Nemoc, kterou Ben prošel, nebyla trestem, nebyla následkem ničeho, co byste vy udělali nebo neudělali. Bůh se na vás nedívá jako na ty, kteří by snad něco zanedbali. On se na vás dívá jako na rodiče, kteří milovali svého syna až do posledního dechu. Odložte tu tíhu viny. Nechte ji padnout k nohám Kristovým. On vás neobviňuje, on vás objímá. Některé věci v tomto životě prostě přicházejí mimo lidské chápání, mimo jakoukoli kontrolu, a žádná bdělost by je nemohla odvrátit. Vy jste byli jeho přístavem, jeho bezpečím, jeho láskou. To stačí. To je víc než dost.

Podívejte se na evangelium, které jsme slyšeli. Ježíš sedí u stolu s celníky a hříšníky. Farizeové se pohoršují: „Proč váš učitel jí s celníky a hříšníky?“ A Ježíš odpovídá: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.“ To je ten turn, ten obrat, který mění všechno. Ježíš nepřišel pro ty, kteří se cítí bezchybní, pro ty, kteří mají všechno spočítané. Přišel pro ty, kteří jsou „nemocní“ – ať už na těle, nebo na srdci. Přišel pro nás, kteří stojíme v troskách svých nadějí a nevíme, jak dál. Ben byl chlapcem, který tuto Boží logiku chápal intuitivně. Vzpomeňte si na to, jak chtěl jako patnáctiletý nabídnout své úspory z prasátka, aby pomohl strýci Williamovi. To nebyl jen nápad, to byl projev srdce, které už tehdy bylo ukotveno v něčem větším, než je ono samo. To je to ovoce, které Ben nesl. A tato láska – ta, která se nebojí oběti, ta, která myslí na druhé – ta nekončí smrtí. Ona teče dál. Vaše láska k Benovi, vaše péče o něj, to všechno je v Božích očích nesmírně vzácné. Bůh vidí každou vaši slzu, každou vaši modlitbu, každou noc, kdy jste nemohli spát. On je s vámi.

Ryane, ty jsi bratr, který nese tu nejtěžší a zároveň nejkrásnější roli. Ty jsi tím, kdo ví, jaké to bylo sdílet s Benem svět. Ty jsi tím, kdo nese vzpomínku na vaše společné smíchy, na to, jak jste spolu objevovali svět, jak jste stáli před památkami a snili o budoucnosti. Neboj se jít dál. Ben by si přál, abys dál objevoval, abys dál snil, abys dál žil naplno. V každém tvém kroku, v každém tvém úsměvu, Ben pokračuje ve své cestě. Ty jsi tím, kdo nese pochodeň vaší společné radosti do budoucnosti, která je před tebou. A věz, že Ben je s tebou. On tě sleduje s tím stejným zájmem, s jakým se díval na letadla. On je tvým andělem, tvým průvodcem. Ať tě tato blízkost provází, když se cítíš osamělý. Ben je blíž, než si dokážeš představit.

Svatý Pavel nám v prvním čtení říká: „Usilujte o zachování jednoty ducha svazkem pokoje.“ To je to, co si máte odnést domů. Nedívejte se na svou bolest jako na konec příběhu. Dívejte se na ni jako na prostor, do kterého Bůh vkládá svou naději. Ben je v bezpečí. On je u Otce, na „Banquet of Heaven“, a dívá se na vás s tím stejným úsměvem, který vám tak chybí. On vás miluje. A Bůh, který ho stvořil, vás miluje ještě víc. Zůstaňte v této důvěře. Nechte se vést Marií, naší Matkou, která nás učí říkat „ano“ i tehdy, když nerozumíme. Až uvidíte na obloze letadlo, vzpomeňte si na Bena. Usmějte se. Vězte, že on je blíž, než si myslíte. Benjamine, náš drahý chlapče, oroduj za nás, ať i my dokážeme žít s takovou lehkostí a radostí, s jakou jsi ty procházel světem. Ať nás tvůj úsměv provází v každém dni, až do chvíle, kdy se znovu shledáme v domě našeho Otce, kde už nebude žádný pláč, jen nekonečná radost. Amen.