Svátek Povýšení svatého Kříže

Představte si na chvíli ten prostý, až nepatrný obraz: bronzový had vyzdvižený na tyči uprostřed vyprahlé pouště. Pro Izraelity, kteří ztratili trpělivost a propadli zoufalství, to nebyl jen kus kovu. Byl to bod, na který museli upřít svůj zrak, aby žili. Byl to lék, který se nepolykal, ale na který se hledělo. Dnes, na svátek Povýšení svatého Kříže, nás Písmo zve, abychom i my upřeli svůj zrak na jeden konkrétní bod – na kříž, na kterém visí náš Spasitel. Kříž, který se kdysi zdál být nástrojem potupy a konce, se stal v Kristu branou, která otevírá cestu k životu, jenž nikdy nekončí.

Benjamin Vo, náš drahý Ben, byl chlapec, který měl neuvěřitelný dar vidět věci v jejich hloubce. Vzpomeňte si na jeho vášeň pro letectví, pro ty obrovské stroje, které se dokážou vznést k nebi a překonat vzdálenosti, jež nás dělí. Ben nebyl jen „spotterem“, který sledoval Boeingy na obloze. On v nich viděl zázrak inženýrství, krásu logiky a především – možnost spojení. Když mluvil o svém vysněném projektu „Con Chim Airlines“, v jeho očích se zračila radost, která byla čistá a nakažlivá. On věděl, že k tomu, aby se člověk vznesl, potřebuje křídla. A dnes, v tento svátek, nám Bůh připomíná, že i my máme svá křídla – je jím kříž Kristův. On je tím, co nás nese, když už sami nemáme sílu dál letět.

Musíme být dnes upřímní k tomu, co cítíme. Někdy se nám zdá, že naše poušť je příliš dlouhá a naše „jídlo“ příliš hořké. Když se ráno probudíte a hledáte Bena, když se díváte na prázdné místo u stolu, na jeho počítač, který zůstal vypnutý, nebo na jeho věci, které jsou stále tam, kde je nechal, cítíte, jak se vám do hrdla dere pláč. Je to ache, o kterém nikdo nemusí mluvit, protože ho všichni cítíme. Je to tichá, drásavá otázka: „Pane, proč? Proč tento kříž?“ Je to bolest, která nezná hranic, a je správné ji cítit. Bůh se na vás nedívá s výčitkou, že pláčete. On sám stál pod křížem své Matky. On ví, co to znamená, když se dům, který jsme tak pečlivě budovali, zdá být zasažen bouří, kterou nikdo nemohl předvídat.

Chci vám říct něco velmi důležitého, co musíte dnes slyšet a nechat si to hluboko vtisknout do srdce: Alane, Thao, vy jste nic nezanedbali. Nemoc, kterou Ben prošel, nebyla trestem, nebyla následkem ničeho, co byste vy udělali nebo neudělali. Bůh se na vás nedívá jako na ty, kteří by snad něco zanedbali. On se na vás dívá jako na rodiče, kteří milovali svého syna až do posledního dechu. Některé věci v tomto životě prostě přicházejí mimo lidské chápání, mimo jakoukoli kontrolu, a žádná bdělost by je nemohla odvrátit. Odložte tu tíhu viny. Nechte ji padnout k nohám Kristovým. On vás neobviňuje. On vás objímá. On ví, že jste udělali vše, co bylo v lidských silách, a že vaše láska byla pro Bena tím největším přístavem.

Podívejte se na evangelium, které jsme slyšeli. Ježíš říká: „Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo věří, měl život věčný.“ To je ten obrat. To je to světlo, které přichází do temné místnosti. Ježíš se nenechal přibít na kříž proto, aby nás trestal, ale proto, aby vzal na sebe veškerou naši bolest, veškeré naše „proč“, veškeré naše slzy. Když se díváte na kříž, nedívejte se na něj jako na symbol utrpení, ale jako na symbol vítězství. Ben je nyní tam, kde už není žádná nemoc, žádná únava, žádný strach. Je v „Banquet of Heaven“, v náruči Otce, o které tak krásně mluvil. On je tím, kdo vás nyní drží za ruku, i když ho nevidíte.

Ryane, ty jsi bratr, který nese tu nejtěžší a zároveň nejkrásnější roli. Ty jsi tím, kdo ví, jaké to bylo sdílet s Benem svět. Ty jsi tím, kdo nese vzpomínku na vaše společné smíchy a dobrodružství. Neboj se jít dál. Ben by si přál, abys dál objevoval, abys dál snil, abys dál žil naplno. V každém tvém kroku, v každém tvém úsměvu, Ben pokračuje ve své cestě. Ty jsi tím, kdo nese pochodeň vaší společné radosti do budoucnosti, která je před tebou. A věz, že Ben je s tebou. On tě sleduje s tím stejným zájmem, s jakým se díval na letadla. On je tvým andělem, tvým průvodcem.

Alane a Thao, vy, kteří jste dali Benjaminovi všechno – vězte, že vaše láska nebyla marná. Bůh ji přijal. On vás drží ve své náruči, i když máte pocit, že se všechno hroutí. Někdy se ptáme, jak dál. Jak žít, když část srdce zůstala na nebesích? Odpověď je v malých věcech. V tom, že dnes uděláte v Benově jménu jeden tichý skutek lásky. Možná jen úsměv na někoho, kdo je sám. Možná malá pomoc někomu, kdo ji potřebuje. Benův život byl jako ten „Well of Love“, který v jeho jménu dává život v Cà Mau. Jeho láska teče dál. Ona se nezastavila. Ona se proměnila v pramen, který napájí druhé. To je ta pravá „nekvašená“ čistota, o které mluví svatý Pavel v listu Filipanům. Vaše láska k Benovi, vaše péče o něj, to všechno je v Božích očích nesmírně vzácné.

Svatý Pavel nám dnes připomíná: „Kristus, ačkoliv byl v podobě Boží, nenechal si pro sebe svou rovnost s Bohem, ale zmařil sám sebe, vzal na sebe podobu služebníka.“ To je cesta, po které šel Ben. Cesta pokory, cesta lásky, cesta, která dává všechno, aniž by cokoli žádala zpět. Vzpomeňte si na to, jak chtěl dát celé své úspory z prasátka, aby pomohl strýci Williamovi. To nebyl jen nápad dítěte. To byl projev srdce, které už tehdy bylo ukotveno v něčem větším, než je ono samo. To je to ovoce dobrého stromu. A tento strom, tento život, který Ben žil, je nyní zasazen v zahradě Boží.

Co si tedy odnést domů? Dnes, až vyjdete z tohoto místa, nedívejte se na svou bolest jako na konec příběhu. Dívejte se na ni jako na prostor, do kterého Bůh vkládá svou naději. Ben je v bezpečí. On je u Otce a dívá se na vás s tím stejným úsměvem, který vám tak chybí. On vás miluje. A Bůh, který ho stvořil, vás miluje ještě víc. Zůstaňte v této důvěře. Nechte se vést Marií, naší Matkou, která stála pod křížem a věděla, co to znamená odevzdat všechno Bohu. Až uvidíte na obloze letadlo, vzpomeňte si na Bena. Usmějte se. Vězte, že on je blíž, než si myslíte. Benjamine, náš drahý chlapče, oroduj za nás, ať i my dokážeme žít s takovou lehkostí a radostí, s jakou jsi ty procházel světem. Ať nás tvůj úsměv provází v každém dni, až do chvíle, kdy se znovu shledáme v domě našeho Otce, kde už nebude žádný pláč, jen nekonečná radost. Amen.