Pátek 24. týdne v mezidobí

Představte si na chvíli ten prostý, až nepatrný obraz: pogo tyč na slunné terase. Je to ten moment, kdy se učíme rovnováze. Vidím před sebou malého Bena, osmiletého chlapce, jak se snaží udržet balanc, zatímco jeho bratr Ryan a někdo z rodiny ho drží za ruce a za pas, aby nespadl. Je to obraz křehkosti, ale především obraz bezpečí. Je to obraz, kde nikdo není ponechán napospas pádu, kde láska tvoří živý rám kolem toho, kdo se snaží postavit na vlastní nohy. Dnes, kdy se v prvním čtení svatý Pavel tak naléhavě ptá na smysl našeho naděje v souvislosti se vzkříšením, se vracíme k tomuto obrazu, protože i náš život je někdy jako učení se rovnováze na pogo tyči – snažíme se držet směr, i když se země pod námi zdá nejistá.

Svatý Pavel píše Korinťanům: „Jestliže však Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše kázání prázdné a prázdná je i vaše víra.“ To je tvrdá pravda. Pavel se nebojí pojmenovat to, co by se dalo nazvat „duchovním vakuem“. Pokud by smrt byla posledním slovem, pak by všechno to, co jsme milovali, všechno to, co jsme budovali, byla jen dočasná ozdoba na cestě k nicotě. Ale Pavel okamžitě dodává: „Kristus však byl vzkříšen z mrtvých, jako prvotina těch, kdo zesnuli.“ To je ten bod, na který se musíme dívat, aby se naše rovnováha nezhroutila.

Benjamin Vo, náš drahý Ben, byl chlapec, který v sobě nesl neuvěřitelnou vnitřní rovnováhu. Vzpomeňte si na jeho brilantní mysl, na to, jak s lehkostí přecházel od matematických úloh k technologiím, které dospělí studují roky. Ale víc než jeho intelekt, mě fascinuje ta jeho schopnost být „kotvou“ pro druhé. Pamatujete si, jak chtěl jako patnáctiletý nabídnout celé své úspory z prasátka, aby pomohl strýci Williamovi? On to neřekl jako gesto, nechtěl za to uznání. On prostě nabídl to, co měl, protože jeho srdce bylo nastaveno na lásku, která nepočítá. Ben byl jako ten chlapec na pogo tyči, který se nebál zkusit něco nového, i když to znamenalo riziko pádu, protože věděl, že kolem něj jsou ti, kdo ho drží.

Musíme být dnes upřímní k tomu, co cítíme. Stojíme-li v tomto čase, tři měsíce po Benově odchodu, cítíme v sobě tu prázdnotu, která se nedá zaplnit slovy. Je to ache, ta drásavá realita, kdy se ráno probudíte a vaše mysl podvědomě hledá Bena, aby mu řekla „dobré ráno“, a on tam není. Je to tichá otázka, která se vrací v nocích, kdy ticho domu křičí jeho nepřítomností: „Pane, kde je ta slibovaná radost, když se zjeví tvá sláva?“ Je to bolest, která není hříchem; je to bolest, která je svědectvím lásky. Chci vám dnes říct jednu věc, kterou musíte nechat sestoupit z hlavy hluboko do srdce: Alane, Thao, vy jste nic nezanedbali. Nemoc, kterou Ben prošel, nebyla trestem, nebyla následkem ničeho, co byste vy udělali nebo neudělali. Bůh se na vás nedívá jako na ty, kteří by snad něco zanedbali. On se na vás dívá jako na rodiče, kteří milovali svého syna až do posledního dechu. Odložte tu tíhu viny. Nechte ji padnout k nohám Kristovým. On vás neobviňuje, on vás objímá. Některé věci v tomto životě prostě přicházejí mimo lidské chápání, mimo jakoukoli kontrolu, a žádná bdělost by je nemohla odvrátit. Vy jste byli jeho přístavem, jeho bezpečím, jeho láskou. To stačí. To je víc než dost.

Podívejte se na evangelium, které jsme slyšeli. Ježíš putuje z města do města, doprovázen ženami, které se nebály být u toho, když se děly Boží věci. Jsou tam ženy jako Marie z Magdaly, které zakusily sílu Božího milosrdenství. Jsou tam ty, které „poskytovaly ze svých prostředků“. To je ten turn, ten obrat, který mění všechno. Evangelium nám neukazuje Boha, který sedí na trůnu a pozoruje naše pády. Ukazuje nám Boha, který putuje s námi, který se nechává doprovázet, který přijímá naši pomoc, naše „poskytování z našich prostředků“. Když Ben nabízel své úspory, když se snažil o své „Con Chim Airlines“, když se díval na svět s tou svou nekonečnou zvídavostí, on nebyl jen pasivním příjemcem života. On byl tím, kdo se aktivně podílel na Božím díle tím, že rozdával radost. A tato radost, tato láska, to je to, co vzkříšení Kristovo zpřítomňuje v našem světě.

Ryane, ty jsi bratr, který nese tu nejtěžší a zároveň nejkrásnější roli. Ty jsi tím, kdo ví, jaké to bylo sdílet s Benem svět. Ty jsi tím, kdo nese vzpomínku na vaše společné smíchy, na to, jak jste spolu objevovali svět, jak jste stáli před památkami a snili o budoucnosti. Neboj se jít dál. Ben by si přál, abys dál objevoval, abys dál snil, abys dál žil naplno. V každém tvém kroku, v každém tvém úsměvu, Ben pokračuje ve své cestě. Ty jsi tím, kdo nese pochodeň vaší společné radosti do budoucnosti, která je před tebou. A věz, že Ben je s tebou. On tě sleduje s tím stejným zájmem, s jakým se díval na letadla. On je tvým andělem, tvým průvodcem. Ať tě tato blízkost provází, když se cítíš osamělý. Ben je blíž, než si dokážeš představit.

Svatý Pavel nám v prvním čtení říká: „Kristus byl vzkříšen z mrtvých, jako prvotina těch, kdo zesnuli.“ To je to, co si máte odnést domů. Nedívejte se na svou bolest jako na konec příběhu. Dívejte se na ni jako na prostor, do kterého Bůh vkládá svou naději. Ben je v bezpečí. On je u Otce, na „Banquet of Heaven“, a dívá se na vás s tím stejným úsměvem, který vám tak chybí. On vás miluje. A Bůh, který ho stvořil, vás miluje ještě víc. Zůstaňte v této důvěře. Nechte se vést Marií, naší Matkou, která nás učí říkat „ano“ i tehdy, když nerozumíme. Až uvidíte na obloze letadlo, vzpomeňte si na Bena. Usmějte se. Vězte, že on je blíž, než si myslíte. Benjamine, náš drahý chlapče, oroduj za nás, ať i my dokážeme žít s takovou lehkostí a radostí, s jakou jsi ty procházel světem. Ať nás tvůj úsměv provází v každém dni, až do chvíle, kdy se znovu shledáme v domě našeho Otce, kde už nebude žádný pláč, jen nekonečná radost. Amen.