Svátek svatých archandělů Michaela, Gabriela a Rafaela

Představte si na chvíli ten prostý, tichý obraz: Benjamin, náš Ben, jak sedí na podlaze při rodinném herním večeru. Všechna pozornost je upřena na deskovou hru, na každý tah, na každou možnost. Kolem něj jsou lidé, které nadevše miluje – máma, táta, bratr Ryan. V té místnosti není žádný hluk světa, žádné složité algoritmy, žádné plány na lety 'Con Chim Airlines'. Jen prostá, čistá přítomnost. Ben tam sedí, soustředěný, s tím svým mírným, laskavým úsměvem, který jako by říkal, že právě teď, v tuto chvíli, je všechno přesně tak, jak má být. Je to obraz, který se nám dnes, na svátek svatých archandělů, vrací jako ozvěna. Andělé jsou v Písmu těmi, kteří stojí v Boží blízkosti, ale zároveň jsou těmi, kteří se neustále sklánějí k lidem, aby nám připomněli, že nejsme na své cestě nikdy sami.

První čtení z knihy proroka Daniela nám vykresluje vizi, která bere dech. Vidíme 'Prastarého na věky', jehož trůn je z plamenů ohně a kolem nějž proudí řeky světla. Je to vize Boží velikosti, před kterou se tají dech. Ale všimněte si, co se děje dál: 'Jeden podobný Synu člověka přicházel v nebeských oblacích.' Tato vize není o vzdáleném, nedostupném Bohu. Je to vize o Bohu, který přichází k nám, který se stává jedním z nás, aby nám otevřel cestu zpět domů. V tomto světle se díváme na život našeho Bena. Ben byl chlapcem, který měl dar vidět za horizont. Jeho mysl, tak bystrá a zvídavá, jako by neustále hledala spojení mezi tím, co je viditelné, a tím, co je skryté. Ať už zkoumal cloudovou infrastrukturu, nebo se díval na letadla stoupající k nebi, Ben v sobě nesl touhu po něčem větším. Jako by podvědomě věděl, že tento svět je jen předsíní k něčemu mnohem krásnějšímu.

Musíme být dnes upřímní k tomu, co cítíme. Tři měsíce po tom, co Ben odešel do 'Banquet of Heaven', je ticho v domě stále stejně hluboké. Je to ache, ta drásavá realita, kdy se ráno probudíte a vaše mysl podvědomě hledá Bena, aby mu řekla 'dobré ráno', a on tam není. Je to tichá otázka, která se vrací v nocích, kdy ticho domu křičí jeho nepřítomností: 'Pane, proč právě on? Proč tak brzy?' Tato bolest není hříchem; je to bolest, která je svědectvím lásky. A chci vám dnes říct jednu věc, kterou musíte nechat sestoupit z hlavy hluboko do srdce: Alane, Thao, vy jste nic nezanedbali. Nemoc, kterou Ben prošel, nebyla trestem, nebyla následkem ničeho, co byste vy udělali nebo neudělali. Bůh se na vás nedívá jako na ty, kteří by snad něco zanedbali. On se na vás dívá jako na rodiče, kteří milovali svého syna až do posledního dechu. Odložte tu tíhu viny. Nechte ji padnout k nohám Kristovým. On vás neobviňuje, on vás objímá. Některé věci v tomto životě prostě přicházejí mimo lidské chápání, mimo jakoukoli kontrolu, a žádná bdělost by je nemohla odvrátit. Vy jste byli jeho přístavem, jeho bezpečím, jeho láskou. To stačí. To je víc než dost.

Podívejte se na dnešní evangelium. Ježíš vidí Natanaela a říká: 'Zde je pravý Izraelita, v němž není lsti.' Je to tak krásný kompliment. Ben byl přesně takový. V něm nebyla žádná faleš, žádná hra na něco, čím nebyl. Byl to chlapec s čistým srdcem, který se dokázal radovat z maličkostí – z tátových vymyšlených příběhů, které poslouchal s takovým zájmem, jako by to byly největší eposy světa. Vzpomeňte si na ten okamžik, kdy jako patnáctiletý nabídl své úspory z prasátka, aby pomohl strýci Williamovi, když trpěl po mrtvici. On to neudělal, aby se pochlubil, ani proto, že by to bylo logické. Udělal to z čisté, nezištné lásky, která se nebojí obětovat vše. To je ten 'turn', ten obrat: Ježíš nám v evangeliu slibuje, že uvidíme 'nebe otevřené a Boží anděly vystupovat a sestupovat na Syna člověka'. Ben je nyní součástí tohoto nebeského zástupu. On už nepotřebuje křídla, aby vzlétl; on je v náručí toho, který je Cestou, Pravdou a Životem.

Ryane, ty jsi bratr, který nese tu nejtěžší a zároveň nejkrásnější roli. Ty jsi tím, kdo ví, jaké to bylo sdílet s Benem svět. Ty jsi tím, kdo nese vzpomínku na vaše společné smíchy, na to, jak jste spolu objevovali svět, jak jste stáli před památkami a snili o budoucnosti. Neboj se jít dál. Ben by si přál, abys dál objevoval, abys dál snil, abys dál žil naplno. V každém tvém kroku, v každém tvém úsměvu, Ben pokračuje ve své cestě. Ty jsi tím, kdo nese pochodeň vaší společné radosti do budoucnosti, která je před tebou. A věz, že Ben je s tebou. On tě sleduje s tím stejným zájmem, s jakým se díval na letadla. On je tvým andělem, tvým průvodcem. Ať tě tato blízkost provází, když se cítíš osamělý. Ben je blíž, než si dokážeš představit.

Bůh do srdcí lidí vložil touhu po věčnosti. To je to, co nás drží, když se zdá, že všechno kolem nás pomíjí. Ben je nyní v té věčnosti, o které snil, i když to možná nebylo v podobě, jakou jsme si představovali. Je v bezpečí, v náručí Otce, spolu se svatým Carlem Acutisem, v 'Banquet of Heaven'. On tam na vás čeká. On se na vás dívá s tím stejným úsměvem, který vám tak chybí. On vás miluje. A Bůh, který ho stvořil, vás miluje ještě víc. Zůstaňte v této důvěře. Nechte se vést Marií, naší Matkou, která nás učí říkat 'ano' i tehdy, když nerozumíme. Až uvidíte na obloze letadlo, vzpomeňte si na Bena. Usmějte se. Vězte, že on je blíž, než si myslíte. Benjamine, náš drahý chlapče, oroduj za nás, ať i my dokážeme žít s takovou moudrostí srdce, s jakou jsi ty procházel světem. Ať nás tvůj úsměv provází v každém dni, až do chvíle, kdy se znovu shledáme v domě našeho Otce, kde už nebude žádný pláč, jen nekonečná radost. Amen.