Posvěcení lateránské baziliky

Představte si na okamžik pramen vody, který vyvěrá zpod prahu starého, kamenného chrámu. Není to divoká řeka, která by vše strhla, ale tichý, neustálý tok, který se rozlévá do vyprahlé země. Prorok Ezechiel vidí tuto vizi jako znamení života, který se šíří tam, kam by nikdo nečekal – do slaných, mrtvých vod Arabá, které se díky tomuto proudu stávají čerstvými a plnými života. Je to obraz, který nám dnes, v den posvěcení lateránské baziliky, připomíná, že Boží přítomnost není uzavřena v hradbách z cihel a malty. Boží chrám je živý. A vy, jak nám připomíná svatý Pavel, vy jste tímto Božím chrámem.

Benjamin Vo, ten chlapec, jehož bystrá mysl dokázala v deseti letech pronikat do složitostí cloudových infrastruktur, v sobě nesl právě tuto životodárnou kvalitu. Vzpomeňte si na jeho fascinaci letectvím, na to, jak s tátou Alanem trávili hodiny na letištích, pozorovali vzlety a přistání a snili o ‚Con Chim Airlines‘. Pro Bena nebyla letadla jen stroje; byla to ztělesnění pohybu, cesty, touhy po horizontu. On sám byl jako ten pramen z Ezechielova proroctví – tichý, bystrý, neustále se pohybující vpřed, oblažující své okolí svou přirozenou radostí a hlubokou, dětskou laskavostí. Jeho přítomnost v rodině byla tím proudem, který činil i ty nejtěžší dny snesitelnějšími, který vnášel čerstvou vodu do vyprahlých míst.

Musíme si však dnes říct pravdu, dřív než se dotkneme jakékoli útěchy. Život bez Bena je pro vás, Alane a Thao, pro tebe, Ryane, jako dům, z něhož náhle zmizelo to teplo, které on kolem sebe šířil. Je to ticho, které je v domě slyšet víc než jakýkoli hluk. Je to bolest, která přichází jako nečekaný host – u stolu, když se podíváte na jeho místo, nebo když v noci, v tichu, které nedovolí spát, přichází ta neodbytná, palčivá otázka: Mohli jsme udělat víc? Mohli jsme to zastavit? Slyšte dnes toto z hloubky Božího slova a z milující náruče Církve: vy jste neudělali nic špatně. Nemoc, která Benovi vzala síly, nebyla trestem a nebyla následkem ničeho, co byste vy zanedbali. Bůh není ten, kdo by sčítal lidské chyby, aby je pak trestal utrpením. Některé bouře v životě přicházejí zcela mimo jakoukoli lidskou kontrolu, skryté za obzorem, a žádná bdělost na světě by je nemohla odvrátit. Vy jste pro Bena byli celým jeho světem. To, že jste ho milovali s takovou něhou, je tím největším důkazem Boží lásky. Odložte tu tíhu viny ze svých ramen; Bůh se na vás nedívá s výčitkou, ale objímá vás s nekonečným soucitem. Nic jste nezanedbali. Nic jste nepokazili.

… Zastavme se u toho. Nechte tu pravdu, aby k vám dnes promluvila v tichu. Nechte ji, aby se usadila ve vašich srdcích jako balzám, který konečně dovolí ráně se nadechnout.

Podívejte se nyní na evangelium. Ježíš vyhání kupce z chrámu. Je to scéna plná ohně, plná horlivosti. Ježíš nemůže snést, aby se dům jeho Otce stal tržištěm, místem, kde se obchoduje s tím, co má být svaté. Když se ho ptají na znamení, odpovídá: ‚Zbořte tento chrám, a ve třech dnech ho postavím.‘ Mluvil o chrámu svého těla. Kristus nám ukazuje, že pravý chrám není z kamene, ale z masa a krve – z utrpení, ze smrti a z vítězného vzkříšení. Ben, náš drahý Benjamin, byl také takovým chrámem. Byl to chlapec, který v sobě nesl Boží svatost, aniž by o tom musel mluvit. Vzpomeňte si na tu chvíli, kdy v patnácti letech nabídl své celé prasátko, aby pomohl strýci Williamovi. Nikdy ho nerozbil, nikdy ho nevyprázdnil, ale ta nabídka – to, že chlapec chce dát všechno, co má, pro druhého – to je ta nejčistší ozvěna Kristovy horlivosti. On věděl, co má v životě skutečnou cenu. Neinvestoval do věcí, které se rozpadnou, ale do lásky, která přetrvá.

Ryane, ty jsi v tom všem byl jeho nejbližším společníkem. Vzpomínáš si, jak jste spolu sdíleli ty obyčejné chvíle, jak jste se smáli, když jste si prohlíželi letadla? Ta pouta, která jste vytvořili, nejsou přetržena. Ony se jen přesunuly do jiné roviny existence. Ben je stále s tebou, v každém tvém rozhodnutí, v každé tvé myšlence. On by si nikdy nepřál, abys zůstal stát v zármutku. On by chtěl, abys dál snil, abys dál létal, abys dál objevoval svět, který on tak miloval pozorovat. On je tvým andělem, který tě teď shromažďuje pod svá nebeská křídla, tak jako on tebe chránil na zemi.

Alane a Thao, vy jste byli těmi, kdo ho naučili milovat. Vy jste ho vedli světem – od Tokia po Řím, od Lurd po domov. Každý ten výlet, každé to ‚airport spotting‘ bylo svědectvím o vaší oddanosti. Bůh vám tu lásku nebere. On ji jen přijal do své věčnosti, aby ji pro vás uchoval. Když se cítíte slabí, když se zdá, že kříž je příliš těžký, vzpomeňte si na to, jak Ben, ten odvážný chlapec, vždycky zkoušel znovu, i když to bylo těžké. On se nebál neúspěchu. On věřil, že ‚zkoušet je to jediné, na čem záleží‘. Tak to dělejte i vy. Zkoušejte žít dál, zkoušejte se usmát, zkoušejte věřit, že Bůh je dobrý i v tom, co je pro nás zatím zahaleno tajemstvím.

Někdy se zdá, že život je jako ta cesta, kterou se Ben tolik zajímal. Někdy letadlo narazí na turbulence. Někdy se zdá, že cíl je v nedohlednu. Ale Ježíš v evangeliu slibuje, že jeho dům bude plný. On nikoho nenechává venku. Ben je nyní v bezpečí, v náruči, která ho nikdy neopustí. A vy, kteří dnes nesete ten nejtěžší kříž, vy, kteří se cítíte unavení z dlouhé cesty, vězte, že Pán je právě teď u vás. On nečeká, až budete mít všechny odpovědi. On nečeká, až se vaše slzy vysuší. On je s vámi v té bolesti, v tom tichu, v tom prázdném místě u stolu.

Udělejte dnes jednu malou, tichou věc. Až se dnes večer setmíte ve svém domě, vzpomeňte si na to, jak Ben dokázal být šťastný jen tím, že byl s vámi – na letišti, v autě, nebo prostě doma na pohovce. Zhluboka se nadechněte a v tichosti svěřte svůj žal i jeho památku do Božích rukou. Řekněte si v srdci: ‚Pane, děkuji ti za dar jeho života. Byl příliš krátký pro naše oči, ale věčný v tvém srdci.‘ Nechte Boží pokoj, který přesahuje veškeré lidské chápání, aby vstoupil do vašich zraněných srdcí. A věřte, že jednoho dne, v tom pravém čase, se všichni shledáme tam, kde už žádné slzy nebudou, v domě, který má ty nejpevnější základy. Amen.