Pondělí 26. týdne v mezidobí

Představte si na chvíli ten prostý, až nepatrný obraz z rodinného alba: Benjamin Vo, náš drahý Ben, jak spolu s Ryanem stojí na polstrovaných podlahách, oba v bílých polokošilích, na kterých mají hrdě vyšito 'PILOT BENJAMIN V' a 'PILOT RYAN V'. Stojí tam, v tom jasném světle obývacího pokoje, a dívají se přímo do objektivu s tou svou typickou, jemnou a čistou zvídavostí. Pro ně to nebyla jen hra na letce. Byl to výraz jejich společného světa, jejich sdílených snů, jejich společného letu životem. Ben, chlapec s myslí tak bystrou, že v deseti letech řešil úlohy, které trápí žáky o několik tříd výše, měl v sobě zároveň srdce, které se nikdy nepřestalo dívat na svět jako na zázrak. Dnes, když čteme knihu Jobovu a slyšíme o tom, jak se život může v jediném okamžiku změnit v prach, se nám ten obraz dvou pilotů zdá být klíčem k pochopení toho, co to znamená být křesťanem: být připraven ke vzletu, i když se bouře blíží, a věřit, že i v turbulencích nás drží ruka, která nás stvořila.

Job je dnes v našem čtení postaven před nesmírnou zkoušku. Satan, ten, který rozséval pochybnost, říká Bohu: 'Zkus ho, sáhni na to, co má, a uvidíš, že tě prokleje.' A Job ztrácí vše. Stáda, majetek, a co je nejbolestivější, ztrácí své děti. Čteme-li to dnes, tři měsíce po tom, co náš Ben odešel do 'Banquet of Heaven', cítíme, jak se každé z těch slov bolestně dotýká našich vlastních životů. Je to ache, ta drásavá realita, kdy se ráno probudíte a vaše mysl podvědomě hledá Bena, aby mu řekla 'dobré ráno', a on tam není. Je to tichá otázka, která se vrací v nocích, kdy ticho domu křičí jeho nepřítomností: 'Pane, proč právě on? Proč tak brzy?'

Musíme být dnes naprosto upřímní k tomu, co cítíme. Tato bolest není hříchem; je to bolest, která je svědectvím lásky. A chci vám dnes říct jednu věc, kterou musíte nechat sestoupit z hlavy hluboko do srdce: Alane, Thao, vy jste nic nezanedbali. Nemoc, kterou Ben prošel, nebyla trestem, nebyla následkem ničeho, co byste vy udělali nebo neudělali. Bůh se na vás nedívá jako na ty, kteří by snad něco zanedbali. On se na vás dívá jako na rodiče, kteří milovali svého syna až do posledního dechu. Odložte tu tíhu viny. Nechte ji padnout k nohám Kristovým. On vás neobviňuje, on vás objímá. Některé věci v tomto životě prostě přicházejí mimo lidské chápání, mimo jakoukoli kontrolu, a žádná bdělost by je nemohla odvrátit. Vy jste byli jeho přístavem, jeho bezpečím, jeho láskou. To stačí. To je víc než dost.

Podívejte se na dnešní evangelium. Učedníci se hádají, kdo z nich je největší. Je to tak lidské, že? Chtít být někým, chtít mít navrch, chtít být ten, kdo má pravdu. A Ježíš? Ježíš neřeší jejich ambice. Ježíš vezme dítě. Postaví ho doprostřed. A řekne: 'Kdo přijme toto dítě v mém jménu, přijímá mě.' To je ten turn, ten obrat. Ježíš nám neukazuje cestu k moci, ale cestu k přijetí. Ben byl tím dítětem, které v sobě neslo Boží přítomnost. On nebyl velký svými úspěchy v matematice nebo svými plány na 'Con Chim Airlines', i když to bylo úžasné. On byl velký svou schopností milovat. Vzpomeňte si na to, jak jako patnáctiletý nabídl své úspory z prasátka, aby pomohl strýci Williamovi, když trpěl po mrtvici. On to neudělal, aby se pochlubil, ani proto, že by to bylo logické. Udělal to z čisté, nezištné lásky, která se nebojí obětovat vše. To je to, co znamená být 'největší' v Božím království: mít srdce, které se dokáže rozdat.

Ben byl chlapcem, který v sobě nesl dar vnímavosti. Jeho život nebyl marností, protože byl naplněn láskou, která přesahuje čas. Každý jeho úsměv, každá jeho zvídavá otázka, každá jeho myšlenka na to, jak pomoci druhým – to všechno je vloženo do Božích rukou. Vzpomeňte si na to, jak rád poslouchal tátovy příběhy, jak s ním sdílel radost z letadel, jak se vždycky tak mile usmíval, když mluvil o svém snu vytvořit 'Con Chim Airlines'. Ben byl jako ten 'Well of Love' v Cà Mau, který v jeho jménu dává život lidem, kteří žíznili. Jeho láska, jeho dobrota, to všechno teče dál, i když on sám už není mezi námi. To je to, co znamená žít v Božím čase: nechat svou lásku proudit dál, i když my sami už nemáme sil.

Ryane, ty jsi bratr, který nese tu nejtěžší a zároveň nejkrásnější roli. Ty jsi tím, kdo ví, jaké to bylo sdílet s Benem svět. Ty jsi tím, kdo nese vzpomínku na vaše společné smíchy, na to, jak jste spolu objevovali svět, jak jste stáli před památkami a snili o budoucnosti. Neboj se jít dál. Ben by si přál, abys dál objevoval, abys dál snil, abys dál žil naplno. V každém tvém kroku, v každém tvém úsměvu, Ben pokračuje ve své cestě. Ty jsi tím, kdo nese pochodeň vaší společné radosti do budoucnosti, která je před tebou. A věz, že Ben je s tebou. On tě sleduje s tím stejným zájmem, s jakým se díval na letadla. On je tvým andělem, tvým průvodcem. Ať tě tato blízkost provází, když se cítíš osamělý. Ben je blíž, než si dokážeš představit.

Job na konci svého utrpení neproklel Boha. Řekl: 'Hospodin dal, Hospodin vzal, buď požehnáno jméno Hospodinovo.' To není rezignace. To je akt nejvyšší důvěry. Je to uznání, že život, který jsme dostali, je dar, který nám byl na čas svěřen, a že i když je bolest nesnesitelná, Bůh nás v ní neopouští. Ben je nyní v té věčnosti, o které snil, i když to možná nebylo v podobě, jakou jsme si představovali. Je v bezpečí, v náručí Otce, spolu se svatým Carlem Acutisem, v 'Banquet of Heaven'. On tam na vás čeká. On se na vás dívá s tím stejným úsměvem, který vám tak chybí. On vás miluje. A Bůh, který ho stvořil, vás miluje ještě víc. Zůstaňte v této důvěře. Nechte se vést Marií, naší Matkou, která nás učí říkat 'ano' i tehdy, když nerozumíme. Až uvidíte na obloze letadlo, vzpomeňte si na Bena. Usmějte se. Vězte, že on je blíž, než si myslíte. Benjamine, náš drahý chlapče, oroduj za nás, ať i my dokážeme žít s takovou moudrostí srdce, s jakou jsi ty procházel světem. Ať nás tvůj úsměv provází v každém dni, až do chvíle, kdy se znovu shledáme v domě našeho Otce, kde už nebude žádný pláč, jen nekonečná radost. Amen.