Památka svatého Josafata, biskupa a mučedníka

Představte si na okamžik ten tichý, téměř neznatelný moment, kdy se letadlo vrací na zem po dlouhém letu. Kola se dotknou asfaltu, ozve se krátké zhoupnutí a všechno to napětí, které provázelo cestu v oblacích, se najednou rozplyne v bezpečném zastavení. Pro našeho drahého Benjamina Vo bylo letiště místem, kde se potkával svět. Nebylo to pro něj jen místo odletů a příletů; bylo to místo, kde s tátou Alanem „lovili“ letadla, kde každý stroj na obloze představoval příslib něčeho nového, něčeho, co sahá dál než horizont, který vidíme z našich oken. Ben měl v sobě tu vzácnou schopnost vidět za povrch věcí. Zatímco jiní viděli jen hluk motorů, on viděl inženýrství, logiku, krásu pohybu. Viděl směr.

Svatý Pavel v dnešním listu Filemonovi píše slova, která jsou jako balzám na srdce, které se cítí osamělé: „Přijmi ho jako mé vlastní srdce.“ Pavel posílá Onesima zpět k Filemonovi, ale už ne jako otroka, nýbrž jako bratra. Je to výzva k radikální proměně vztahů skrze lásku, která nezná hranice. Pavel se zde nedívá na to, co se stalo v minulosti, co bylo „neužitečné“. Dívá se na to, co je možné v Kristu. Ben byl chlapec, který žil přesně tímto způsobem. Vzpomeňte si, jak se s obrovskou přirozeností a nadšením dokázal radovat z každého úspěchu svého bratra Ryana, jak se dokázal dívat na svět bez předsudků, s tou svou typickou jiskrou v očích, která říkala, že život je dar, který stojí za to sdílet. On nebyl jen bystrý student, který rozuměl složitým kódům a cloudovým infrastrukturám. Byl to člověk, který rozuměl jazyku srdce. A právě tato láska, kterou do vás vložil, je tím poutem, které ani smrt nedokáže přetrhat.

Musíme si však dnes říct pravdu, dřív než se dotkneme jakékoli útěchy. Život bez Bena je pro vás, Alane a Thao, pro tebe, Ryane, jako dům, z něhož náhle zmizelo to teplo, které on kolem sebe šířil. Je to ticho, které je v domě slyšet víc než jakýkoli hluk. Je to bolest, která přichází jako nečekaný host – u stolu, když se podíváte na jeho místo, nebo když v noci, v tichu, které nedovolí spát, přichází ta neodbytná, palčivá otázka: Mohli jsme udělat víc? Mohli jsme to zastavit? Slyšte dnes toto z hloubky Božího slova a z milující náruče Církve: vy jste neudělali nic špatně. Nemoc, která Benovi vzala síly, nebyla trestem a nebyla následkem ničeho, co byste vy zanedbali. Bůh není ten, kdo by sčítal lidské chyby, aby je pak trestal utrpením. Některé bouře v životě přicházejí zcela mimo jakoukoli lidskou kontrolu, skryté za obzorem, a žádná bdělost na světě by je nemohla odvrátit. Vy jste pro Bena byli celým jeho světem. To, že jste ho milovali s takovou něhou, je tím největším důkazem Boží lásky. Odložte tu tíhu viny ze svých ramen; Bůh se na vás nedívá s výčitkou, ale objímá vás s nekonečným soucitem. Nic jste nezanedbali. Nic jste nepokazili.

… Zastavme se u toho. Nechte tu pravdu, aby k vám dnes promluvila v tichu. Nechte ji, aby se usadila ve vašich srdcích jako balzám, který konečně dovolí ráně se nadechnout.

Podívejte se nyní na evangelium. Ježíš odpovídá farizeům na otázku, kdy přijde Boží království. Říká: ‚Království Boží je mezi vámi.‘ Není to něco, co se dá pozorovat jako přistávající letadlo na dráze. Není to něco, co se dá ukázat prstem: ‚Tady je!‘ Království je přítomnost Boha v každém z nás, v každém našem soucitu, v každém našem objetí, v každé naší modlitbě. Ben, náš drahý Benjamin, byl právě takovým místem Božího království. Vzpomeňte si na to, jak s úsměvem a hravostí mluvil o svém snu – o ‚Con Chim Airlines‘. Ten název, ta jeho dětská, a přesto tak hluboce upřímná radost, když o tom mluvil, nám ukazuje, že Ben nehledal v životě jen výkon. Hledal smysl. Hledal způsob, jak propojit nebe se zemí, jak vzlétnout výš, než kam sahá lidský zrak. On už nyní v tom království je. On už nyní vidí to, co my zatím jen tušíme. A věřte, že z té výšky, kam vzlétl, se na vás dívá s láskou, která je ještě čistší, než byla ta, kterou jste znali zde na zemi.

Ryane, ty jsi v tom všem byl jeho nejbližším společníkem. Vzpomínáš si, jak jste spolu sdíleli ty obyčejné chvíle, jak jste se smáli, jak jste si budovali ten svůj bratrský svět? Ta pouta, která jste vytvořili, nejsou přetržena. Ony se jen přesunuly do jiné roviny existence. Ben je stále s tebou, v každém tvém rozhodnutí, v každé tvé myšlence. On by si nikdy nepřál, abys zůstal stát v zármutku. On by chtěl, abys dál snil, abys dál létal, abys dál objevoval svět, který on tak miloval pozorovat. On je tvým andělem, který tě teď shromažďuje pod svá nebeská křídla, tak jako on tebe chránil na zemi.

Alane a Thao, vy jste byli těmi, kdo ho naučili milovat. Vy jste ho vedli světem – od Tokia po Řím, od Lurd po domov. Každý ten výlet, každé to ‚airport spotting‘ bylo svědectvím o vaší oddanosti. Bůh vám tu lásku nebere. On ji jen přijal do své věčnosti, aby ji pro vás uchoval. Když se cítíte slabí, když se zdá, že kříž je příliš těžký, vzpomeňte si na to, jak Ben, ten odvážný chlapec, vždycky zkoušel znovu, i když to bylo těžké. On se nebál neúspěchu. On věřil, že ‚zkoušet je to jediné, na čem záleží‘. Tak to dělejte i vy. Zkoušejte žít dál, zkoušejte se usmát, zkoušejte věřit, že Bůh je dobrý i v tom, co je pro nás zatím zahaleno tajemstvím.

Někdy se zdá, že život je jako ta cesta, kterou se Ben tolik zajímal. Někdy letadlo narazí na turbulence. Někdy se zdá, že cíl je v nedohlednu. Ale Ježíš v evangeliu slibuje, že jeho dům bude plný. On nikoho nenechává venku. Ben je nyní v bezpečí, v náruči, která ho nikdy neopustí. A vy, kteří dnes nesete ten nejtěžší kříž, vy, kteří se cítíte unavení z dlouhé cesty, vězte, že Pán je právě teď u vás. On nečeká, až budete mít všechny odpovědi. On nečeká, až se vaše slzy vysuší. On je s vámi v té bolesti, v tom tichu, v tom prázdném místě u stolu.

Udělejte dnes jednu malou, tichou věc. Až se dnes večer setmíte ve svém domě, vzpomeňte si na to, jak Ben dokázal být šťastný jen tím, že byl s vámi – na letišti, v autě, nebo prostě doma na pohovce. Zhluboka se nadechněte a v tichosti svěřte svůj žal i jeho památku do Božích rukou. Řekněte si v srdci: ‚Pane, děkuji ti za dar jeho života. Byl příliš krátký pro naše oči, ale věčný v tvém srdci.‘ Nechte Boží pokoj, který přesahuje veškeré lidské chápání, aby vstoupil do vašich zraněných srdcí. A věřte, že jednoho dne, v tom pravém čase, se všichni shledáme tam, kde už žádné slzy nebudou, v domě, který má ty nejpevnější základy. Amen.