Slavnost Všech svatých

Představte si na okamžik ten nepopsatelný zástup, o kterém mluví kniha Zjevení. Jan vidí ‚veliký zástup, který nikdo nemohl spočítat‘. Jsou ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků. Stojí před trůnem a před Beránkem, oděni v bílá roucha, s palmovými ratolestmi v rukou. A v tom zástupu, v tom nekonečném moři světla a radosti, je i náš Benjamin. Představte si ho tam. Už ne unaveného, už ne v boji, ale v plnosti života, zářícího čistotou, kterou může dát jen Boží láska. Dnes, na Slavnost Všech svatých, se naše oči obracejí k nebi, ne proto, abychom zapomněli na to, co jsme ztratili, ale abychom uviděli, kam jsme všichni pozváni.

Svatý Jan nám v druhém čtení říká: ‚Milovaní, nyní jsme Boží děti, ale čím budeme, není ještě zřejmé.‘ To je pravda, která nás dnes musí držet. Náš život, naše radosti, naše cesty, naše sny – to všechno je jen začátek, jen první kapitola příběhu, který píše Bůh. Ben byl chlapec s myslí, která se neustále snažila proniknout k podstatě věcí. Ať už šlo o složité algoritmy, o technologii cloudové infrastruktury, nebo o jeho milované ‚Con Chim Airlines‘, vždycky v tom byla touha po něčem víc. Vždycky v tom byla ta krásná, dětská zvídavost, která hledala smysl a řád. Vzpomeňte si na to, jak se usmíval, když mluvil o svých projektech. Ten úsměv nebyl jen projevem intelektu; byla to radost z tvoření, radost z toho, že život dává smysl.

Musíme si však dnes říct pravdu, dřív než se dotkneme jakékoli útěchy. Život bez Bena je pro vás, Alane a Thao, pro tebe, Ryane, jako dům, z něhož náhle zmizelo to teplo, které on kolem sebe šířil. Je to ticho, které je v domě slyšet víc než jakýkoli hluk. Je to bolest, která přichází jako nečekaný host – u stolu, když se podíváte na jeho místo, nebo když v noci, v tichu, které nedovolí spát, přichází ta neodbytná, palčivá otázka: Mohli jsme udělat víc? Mohli jsme to zastavit? Slyšte dnes toto z hloubky Božího slova a z milující náruče Církve: vy jste neudělali nic špatně. Nemoc, která Benovi vzala síly, nebyla trestem a nebyla následkem ničeho, co byste vy zanedbali. Bůh není ten, kdo by sčítal lidské chyby, aby je pak trestal utrpením. Některé bouře v životě přicházejí zcela mimo jakoukoli lidskou kontrolu, skryté za obzorem, a žádná bdělost na světě by je nemohla odvrátit. Vy jste pro Bena byli celým jeho světem. To, že jste ho milovali s takovou něhou, je tím největším důkazem Boží lásky. Odložte tu tíhu viny ze svých ramen; Bůh se na vás nedívá s výčitkou, ale objímá vás s nekonečným soucitem. Nic jste nezanedbali. Nic jste nepokazili.

… Zastavme se u toho. Nechte tu pravdu, aby k vám dnes promluvila v tichu. Nechte ji, aby se usadila ve vašich srdcích jako balzám, který konečně dovolí ráně se nadechnout.

Podívejte se nyní na evangelium. Ježíš vystupuje na horu. Sedá si. A kolem něj se shromažďují učedníci, ti, kteří hledají odpovědi. A on začíná: ‚Blahoslavení chudí v duchu… Blahoslavení plačící… Blahoslavení čistého srdce.‘ Tato blahoslavenství nejsou jen seznamem ctností. Jsou to popisy tváře Boha, a zároveň popisy tváře těch, kteří jsou už teď v nebi. Ben byl chlapec čistého srdce. Vzpomeňte si na ten okamžik, kdy chtěl nabídnout své celé prasátko, aby pomohl strýci Williamovi. Nikdy ho nerozbil, nikdy ho nevyprázdnil, ale ta nabídka – to, že patnáctiletý kluk chce dát všechno, co má, pro druhého – to je ta nejčistší ozvěna Kristovy lásky. Ben nebyl ten, kdo by počítal, co se vyplatí. On byl ten, kdo viděl potřebu a chtěl ji naplnit. On žil s otevřeným srdcem, které bylo vždy připraveno k pomoci. To je to ‚čisté srdce‘, o kterém Ježíš říká, že ‚uvidí Boha‘. A Ben ho nyní vidí. Vidí ho tváří v tvář.

Ryane, ty jsi nesl a neseš tu blízkost, kterou Ben tak dobře znal. Jsi jeho bratr, jeho nejlepší přítel. V každém tvém kroku, v každém tvém rozhodnutí, v každém tvém novém dni, Ben žije dál. On by nikdy nechtěl, abys zůstal stát v zármutku. On by chtěl, abys létal – abys dál snil o svých vlastních projektech, abys dál objevoval svět, který on tak miloval pozorovat. On je tvým andělem, který tě teď shromažďuje pod svá nebeská křídla, tak jako on tebe chránil na zemi. A vy, Alane a Thao, vy jste byli těmi, kdo ho naučili milovat. To, že dnes můžete plakat, je důkazem toho, jak hlubokou lásku jste mu dali. Bůh vám tu lásku nebere, on ji jen přijal do své věčnosti, aby ji pro vás uchoval, dokud se všichni neshledáme.

Někdy se zdá, že život je jako ta cesta, kterou se Ben tolik zajímal. Někdy letadlo narazí na turbulence. Někdy se zdá, že cíl je v nedohlednu. Ale Ježíš v evangeliu slibuje, že ti, kdo pláčou, budou potěšeni. On neříká, že pláč přestane hned, ale slibuje, že Bůh sám setře každou slzu z jejich tváří. Ben je nyní v bezpečí, v náruči, která ho nikdy neopustí. A vy, kteří dnes nesete ten nejtěžší kříž, vy, kteří se cítíte unavení z dlouhé cesty, vězte, že Pán je právě teď u vás. On nečeká, až budete mít všechny odpovědi. On nečeká, až se vaše slzy vysuší. On je s vámi v té bolesti, v tom tichu, v tom prázdném místě u stolu.

Udělejte dnes jednu malou, tichou věc. Až se dnes večer setmíte ve svém domě, vzpomeňte si na to, jak Ben dokázal být šťastný jen tím, že byl s vámi – na letišti, v autě, nebo prostě doma na pohovce. Zhluboka se nadechněte a v tichosti svěřte svůj žal i jeho památku do Božích rukou. Řekněte si v srdci: ‚Pane, děkuji ti za dar jeho života. Byl příliš krátký pro naše oči, ale věčný v tvém srdci.‘ Nechte Boží pokoj, který přesahuje veškeré lidské chápání, aby vstoupil do vašich zraněných srdcí. A věřte, že jednoho dne, v tom pravém čase, se všichni shledáme tam, kde už žádné slzy nebudou, v domě, který má ty nejpevnější základy. Amen.