Úterý 29. týdne v mezidobí

Představte si na okamžik jeden docela tichý, všední obraz: v rohu pokoje leží model letadla, křídla jsou dokonale vyvážená, přesně tak, jak to měl náš Benjamin rád. Je to obraz řádu a čistoty, obraz něčeho, co bylo stvořeno s láskou a s touhou po výškách. Ben, náš Benjamin, měl v sobě tuto úžasnou vlastnost – dokázal se dívat na svět jako na systém, který má smysl, jako na kód, který je potřeba pochopit, a jako na cestu, která vede někam dál, než kam dohlédne lidské oko. Když dnes slyšíme svatého Pavla v listu Efezským, jak mluví o tom, že jsme již ‚nejsme cizinci a přistěhovalci, ale spoluobčané svatých a členové Boží rodiny‘, nemůžeme si nevzpomenout na to, jak Ben žil. Nebyl to chlapec, který by se spokojil s povrchem. Hledal hloubku. A dnes, čtyři měsíce po jeho odchodu do nebeského domova, se i my učíme hledat tu stejnou hloubku v našem vlastním žalu.

Svatý Pavel nám říká, že Kristus je naším pokojem. On zbořil zeď nepřátelství. To je to, co dnes potřebujeme slyšet. Život bez Bena je jako letadlo, které ztratilo svůj hlavní motor. Ta rána je stále čerstvá, a ticho v domě je někdy tak hlasité, až se zdá, že nejde dýchat. Alane a Thao, vy nesete kříž, který je tak těžký, že se slova o útěše zdají být jen prázdným šelestem. A v hloubi duše se možná občas ptáte, zda jste mohli udělat víc, zda jste někde něco nepřehlédli. Slyšte dnes toto: vy jste neudělali nic špatně. Nemoc, která Benovi vzala síly, nebyla trestem, nebyla následkem ničeho, co byste vy zanedbali. Bůh není účetní, který by si zapisoval lidské chyby, aby je pak trestal nemocí. Některé věci v tomto životě přicházejí jako bouře, které nelze předpovědět ani zastavit. Vy jste byli pro Bena vším – jeho přístavem, jeho jistotou, jeho láskou. To, že jste ho milovali tak, jak jste ho milovali, je ten největší dar, který mohl dostat. Odložte tu tíhu viny. Bůh se na vás dívá s nekonečným soucitem, ne s výčitkou. Vy jste v jeho očích čistí a milovaní.

Podívejte se, co Ježíš říká v evangeliu. ‚Buďte připraveni, mějte rozsvícené lampy.‘ Je to výzva k bdělosti, ale ne k úzkosti. Je to výzva k tomu, abychom čekali na Pána, který přijde. A co víc, Ježíš říká, že až přijde, on sám nás obslouží. To je ten nečekaný obrat. Bůh, který se stává služebníkem svého lidu. Ben to věděl, i když o tom možná nemluvil velkými slovy. Pamatujete na to, jak patnáctiletý Ben, úplně přirozeně a bez velkých gest, jednou mluvil o tom, že by byl ochotný dát své vlastní úspory – celé své střádané prasátko –, aby pomohl svému strýci Williamovi v nemoci? Ty peníze nakonec nebyly potřeba, jeho prasátko se nikdy nerozbilo, zůstalo celé. Ale to gesto! Chlapec, který v tichu svého srdce spontánně nabízí všechno, co má, pro druhého člověka. To je to, co Ježíš hledá: srdce, které je ochotné se rozdat. Ben to udělal, aniž by o tom věděl, v každém svém laskavém činu, v každém svém úsměvu, v každé své zvídavosti. To je ten obraz, který Ben v sobě nesl – obraz Boha, který dává všechno.

… Zastavme se u toho. Nechte tu pravdu, aby k vám dnes promluvila.

Ježíš nás zve, abychom bděli. A co to znamená dnes? Znamená to žít tak, jako by smrt nebyla posledním slovem. Znamená to, že i když pláčeme, věříme, že Ben je živý. On není v hrobě. On je v ‚Banquet of Heaven‘, v té nebeské hostině. A tam, v Boží přítomnosti, je všechno, co Ben miloval, zachováno. Jeho zvídavost, jeho radost z letadel, jeho láska k vám, jeho bratrovi, jeho rodičům – to všechno je v Bohu zvěčněno. Bůh nic neztrácí. On shromažďuje každou slzu a každý úsměv.

Ryane, ty jsi brácho, který neseš ten nejtěžší úkol. Ty jsi ten, s nímž Ben sdílel tolik snů. Neboj se žít dál. Ben by nechtěl, abys zůstal stát v místě. On chce, abys létal za vás oba. V každém tvém kroku, v každém tvém úspěchu, v každém tvém úsměvu žije kus Bena. On je tvým tichým spolucestujícím. A pro vás, kteří se cítíte sami, pro rodiče, kteří dnes večer pláčou, vězte, že Bůh je v tom pláči s vámi. On není někde v dálce. On je v tom tichu, v tom prázdném křesle, v té vzpomínce, která vás najednou přepadne při práci. On je tam, aby vás držel.

Udělejte dnes jednu malou věc. Až se dnes večer zastavíte, nechtějte hned vyřešit všechno. Jen se podívejte na oblohu a věřte, že Ben tam někde je, v Božím náručí, a že vás miluje víc, než dokážete vyjádřit slovy. Bůh vás nenechá padnout. On vás nese, tak jako nesl Bena, až do konce. Ať vás jeho tichý úsměv provází, ať vás jeho památka vede k naději, která se nikdy neztrácí. Ať je váš život, stejně jako ten jeho, odevzdán Bohu, který je jediným pánem našeho srdce a našeho osudu. Amen.