Památka svaté Františky Xaverie Cabrini, panny

Vzpomeňte si na okamžik, kdy se díváte z okna na oblohu a sledujete letadlo, jak se pomalu, téměř neznatelně, mění v malou tečku v nekonečném modrém prostoru. Pro našeho drahého Benjamina Vo nebyla ta tečka jen strojem z kovu a drátů. Byla to fascinace, byla to otázka, byl to sen. Ben měl v sobě tu vzácnou, čistou zvídavost, která se nespokojila s povrchem věcí. Zatímco jiní viděli jen letadlo, on viděl inženýrství, viděl logiku, viděl cestu. Viděl svět, který je mnohem větší, než by se mohlo zdát z jednoho místa na zemi. Dnes, když čteme slova svatého Jana o tom, že máme ‚kráčet v pravdě‘, vidím Bena. Vidím chlapce, který v pravdě kráčel tím, že byl sám sebou – bystrým, laskavým, neustále se učícím chlapcem, který se nebál klást velké otázky a který s takovou lehkostí, téměř s úsměvem, přijímal výzvy, které mu život kladl do cesty.

Svatý Jan nám v prvním čtení připomíná: ‚Toto je láska, že žijeme podle jeho přikázání.‘ Láska není jen pocit. Láska je způsob, jakým ráno vstáváme, jakým se díváme na své blízké, jakým si v tichosti neseme svůj kříž. Ben nám to ukazoval každý den. Vzpomeňte si na to, jak s obrovskou přirozeností a nadšením dokázal sdílet radost ze svého bratra Ryana, jak dokázal být tím, kdo vnáší světlo do rodinných setkání. On nežil pro sebe. On žil pro ty, které miloval. A právě v tom, jak se dokázal dívat na svět – s tou svou jiskrou v očích, když mluvil o svém snu ‚Con Chim Airlines‘ – nám zanechal odkaz, který je živější než kdy dřív. On nás učil, že život má smysl tehdy, když se díváme vzhůru, když hledáme to, co nás přesahuje.

Musíme si však dnes říct pravdu, dřív než se dotkneme jakékoli útěchy. Život bez Bena je pro vás, Alane a Thao, pro tebe, Ryane, jako dům, z něhož náhle zmizelo to teplo, které on kolem sebe šířil. Je to ticho, které je v domě slyšet víc než jakýkoli hluk. Je to bolest, která přichází jako nečekaný host – u stolu, když se podíváte na jeho místo, nebo když v noci, v tichu, které nedovolí spát, přichází ta neodbytná, palčivá otázka: Mohli jsme udělat víc? Mohli jsme to zastavit? Slyšte dnes toto z hloubky Božího slova a z milující náruče Církve: vy jste neudělali nic špatně. Nemoc, která Benovi vzala síly, nebyla trestem a nebyla následkem ničeho, co byste vy zanedbali. Bůh není ten, kdo by sčítal lidské chyby, aby je pak trestal utrpením. Některé bouře v životě přicházejí zcela mimo jakoukoli lidskou kontrolu, skryté za obzorem, a žádná bdělost na světě by je nemohla odvrátit. Vy jste pro Bena byli celým jeho světem. To, že jste ho milovali s takovou něhou, je tím největším důkazem Boží lásky. Odložte tu tíhu viny ze svých ramen; Bůh se na vás nedívá s výčitkou, ale objímá vás s nekonečným soucitem. Nic jste nezanedbali. Nic jste nepokazili.

… Zastavme se u toho. Nechte tu pravdu, aby k vám dnes promluvila v tichu. Nechte ji, aby se usadila ve vašich srdcích jako balzám, který konečně dovolí ráně se nadechnout. Vy jste milovali, vy jste pečovali, vy jste byli tam, kde bylo potřeba. A Bůh, který je zdrojem veškeré lásky, viděl každou vaši slzu, každé vaše bdění, každé vaše pohlazení. On to všechno bere do své náruče. Nic z té lásky, kterou jste Benovi dali, nebylo zbytečné. Všechno je v něm uchováno.

Podívejte se nyní na evangelium. Ježíš mluví o dnech Syna člověka, o době, která je plná nejistoty, kdy se zdá, že svět se řítí do neznáma. Mluví o tom, že kdo se snaží svůj život za každou cenu zachránit, ten ho ztratí, ale kdo ho ztratí, ten ho zachrání. Je to paradox, který nás bolí, protože my chceme mít naše milované tady, u nás, na dosah ruky. Chceme je vidět, jak rostou, jak dospívají, jak žijí své sny. Ale Ježíš nám otevírá obzor, který sahá za hranice času. On nám slibuje, že život, který je odevzdán do Božích rukou, není ztracen. Benův život, i když byl tak krátký, byl životem, který byl plný, protože byl plný lásky. On už nyní nehledá, jak zachránit svůj život; on ho našel v plnosti Boží přítomnosti. On je v tom ‚Banquet of Heaven‘, v tom nebeském domově, kde už není žádná bolest, kde už není žádná nemoc, kde jsou jen radost a světlo.

Ryane, ty jsi v tom všem byl jeho nejbližším společníkem. Vzpomínáš si, jak jste spolu sdíleli ty obyčejné chvíle, jak jste se smáli, jak jste si budovali ten svůj bratrský svět? Ta pouta, která jste vytvořili, nejsou přetržena. Ony se jen přesunuly do jiné roviny existence. Ben je stále s tebou, v každém tvém rozhodnutí, v každé tvé myšlence. On by si nikdy nepřál, abys zůstal stát v zármutku. On by chtěl, abys dál snil, abys dál létal, abys dál objevoval svět, který on tak miloval pozorovat. On je tvým andělem, který tě teď shromažďuje pod svá nebeská křídla, tak jako on tebe chránil na zemi.

Alane a Thao, vy jste byli těmi, kdo ho naučili milovat. Vy jste ho vedli světem – od Tokia po Řím, od Lurd po domov. Každý ten výlet, každé to ‚airport spotting‘ bylo svědectvím o vaší oddanosti. Bůh vám tu lásku nebere. On ji jen přijal do své věčnosti, aby ji pro vás uchoval. Když se cítíte slabí, když se zdá, že kříž je příliš těžký, vzpomeňte si na to, jak Ben, ten odvážný chlapec, vždycky zkoušel znovu, i když to bylo těžké. On se nebál neúspěchu. On věřil, že ‚zkoušet je to jediné, na čem záleží‘. Tak to dělejte i vy. Zkoušejte žít dál, zkoušejte se usmát, zkoušejte věřit, že Bůh je dobrý i v tom, co je pro nás zatím zahaleno tajemstvím.

Udělejte dnes jednu malou, tichou věc. Až se dnes večer setmíte ve svém domě, vzpomeňte si na to, jak Ben dokázal být šťastný jen tím, že byl s vámi – na letišti, v autě, nebo prostě doma na pohovce. Zhluboka se nadechněte a v tichosti svěřte svůj žal i jeho památku do Božích rukou. Řekněte si v srdci: ‚Pane, děkuji ti za dar jeho života. Byl příliš krátký pro naše oči, ale věčný v tvém srdci.‘ Nechte Boží pokoj, který přesahuje veškeré lidské chápání, aby vstoupil do vašich zraněných srdcí. A věřte, že jednoho dne, v tom pravém čase, se všichni shledáme tam, kde už žádné slzy nebudou, v domě, který má ty nejpevnější základy. Amen.