33. neděle v mezidobí

Představte si na okamžik tu chvíli, kdy se v naprostém tichu letištní haly díváte na odletovou tabuli. Vidíte tam názvy měst, časy odletů, čísla bran. Pro našeho drahého Benjamina Vo nebyla ta tabule jen seznamem údajů. Byla to mapa možností, byla to brána do světa, který tak miloval objevovat. Ben měl v sobě tu vzácnou, čistou schopnost vidět v technických věcech – v kódech, v cloudech, v trupech letadel – něco, co přesahuje hmotu. Viděl v nich řád, viděl v nich krásu, viděl v nich příslib. Dnes, když čteme o služebnících, kterým pán svěřil své talenty, vidím Bena. Vidím chlapce, který svůj život, svou inteligenci, svou zvídavost a především svou laskavost, nenechal zakopané v zemi. On s nimi obchodoval. On je rozmnožoval tím, že je rozdával.

Svatý Pavel nám v druhém čtení říká: ‚Vy všichni jste synové světla a synové dne.‘ Ben byl skutečně synem světla. Vzpomeňte si na tu jeho přirozenou, až nakažlivou radost, když mluvil o svém snu – o ‚Con Chim Airlines‘. Ten název, ten jeho dětský, a přesto tak hluboce upřímný úsměv, když si představoval, jak bude jednou řídit vlastní společnost, nám ukazuje, že Ben nežil ve strachu. On nežil jako ten služebník z evangelia, který ze strachu zakopal svůj talent do země. On žil jako ten, kdo věděl, že život je dar, který je třeba rozvinout, sdílet a nechat růst. On se nebál neúspěchu. On se nebál zkoušet. On se nebál být tím, kdo dává, i když sám měl málo.

Musíme si však dnes říct pravdu, dřív než se dotkneme jakékoli útěchy. Život bez Bena je pro vás, Alane a Thao, pro tebe, Ryane, jako dům, z něhož náhle zmizelo to teplo, které on kolem sebe šířil. Je to ticho, které je v domě slyšet víc než jakýkoli hluk. Je to bolest, která přichází jako nečekaný host – u stolu, když se podíváte na jeho místo, nebo když v noci, v tichu, které nedovolí spát, přichází ta neodbytná, palčivá otázka: Mohli jsme udělat víc? Mohli jsme to zastavit? Slyšte dnes toto z hloubky Božího slova a z milující náruče Církve: vy jste neudělali nic špatně. Nemoc, která Benovi vzala síly, nebyla trestem a nebyla následkem ničeho, co byste vy zanedbali. Bůh není ten, kdo by sčítal lidské chyby, aby je pak trestal utrpením. Některé bouře v životě přicházejí zcela mimo jakoukoli lidskou kontrolu, skryté za obzorem, a žádná bdělost na světě by je nemohla odvrátit. Vy jste pro Bena byli celým jeho světem. To, že jste ho milovali s takovou něhou, je tím největším důkazem Boží lásky. Odložte tu tíhu viny ze svých ramen; Bůh se na vás nedívá s výčitkou, ale objímá vás s nekonečným soucitem. Nic jste nezanedbali. Nic jste nepokazili.

… Zastavme se u toho. Nechte tu pravdu, aby k vám dnes promluvila v tichu. Nechte ji, aby se usadila ve vašich srdcích jako balzám, který konečně dovolí ráně se nadechnout. Vy jste milovali, vy jste pečovali, vy jste byli tam, kde bylo potřeba. A Bůh, který je zdrojem veškeré lásky, viděl každou vaši slzu, každé vaše bdění, každé vaše pohlazení. On to všechno bere do své náruče. Nic z té lásky, kterou jste Benovi dali, nebylo zbytečné. Všechno je v něm uchováno.

Podívejte se nyní na evangelium. Pán vrací talenty a říká: ‚Vejdi do radosti svého pána.‘ To je ten cíl, ke kterému směřujeme. Ben není ten, kdo by se bál zúčtování. On je ten, kdo přinesl svůj život, své úsilí, svou lásku, a Pán mu řekl: ‚Dobře, služebníku dobrý a věrný.‘ Ben je v tom ‚Banquet of Heaven‘, v té nebeské hostině, kde už není žádný strach, kde už není žádná nemoc, kde jsou jen radost a světlo. On už nyní vidí to, co my zatím jen tušíme. A věřte, že z té výšky, kam vzlétl, se na vás dívá s láskou, která je ještě čistší, než byla ta, kterou jste znali zde na zemi.

Ryane, ty jsi v tom všem byl jeho nejbližším společníkem. Vzpomínáš si, jak jste spolu sdíleli ty obyčejné chvíle, jak jste se smáli, jak jste si budovali ten svůj bratrský svět? Ta pouta, která jste vytvořili, nejsou přetržena. Ony se jen přesunuly do jiné roviny existence. Ben je stále s tebou, v každém tvém rozhodnutí, v každé tvé myšlence. On by si nikdy nepřál, abys zůstal stát v zármutku. On by chtěl, abys dál snil, abys dál létal, abys dál objevoval svět, který on tak miloval pozorovat. On je tvým andělem, který tě teď shromažďuje pod svá nebeská křídla, tak jako on tebe chránil na zemi.

Alane a Thao, vy jste byli těmi, kdo ho naučili milovat. Vy jste ho vedli světem – od Tokia po Řím, od Lurd po domov. Každý ten výlet, každé to ‚airport spotting‘ bylo svědectvím o vaší oddanosti. Bůh vám tu lásku nebere. On ji jen přijal do své věčnosti, aby ji pro vás uchoval. Když se cítíte slabí, když se zdá, že kříž je příliš těžký, vzpomeňte si na to, jak Ben, ten odvážný chlapec, vždycky zkoušel znovu, i když to bylo těžké. On se nebál neúspěchu. On věřil, že ‚zkoušet je to jediné, na čem záleží‘. Tak to dělejte i vy. Zkoušejte žít dál, zkoušejte se usmát, zkoušejte věřit, že Bůh je dobrý i v tom, co je pro nás zatím zahaleno tajemstvím.

Někdy se zdá, že život je jako ta cesta, kterou se Ben tolik zajímal. Někdy letadlo narazí na turbulence. Někdy se zdá, že cíl je v nedohlednu. Ale Ježíš v evangeliu slibuje, že jeho dům bude plný. On nikoho nenechává venku. Ben je nyní v bezpečí, v náruči, která ho nikdy neopustí. A vy, kteří dnes nesete ten nejtěžší kříž, vy, kteří se cítíte unavení z dlouhé cesty, vězte, že Pán je právě teď u vás. On nečeká, až budete mít všechny odpovědi. On nečeká, až se vaše slzy vysuší. On je s vámi v té bolesti, v tom tichu, v tom prázdném místě u stolu.

Udělejte dnes jednu malou, tichou věc. Až se dnes večer setmíte ve svém domě, vzpomeňte si na to, jak Ben dokázal být šťastný jen tím, že byl s vámi – na letišti, v autě, nebo prostě doma na pohovce. Zhluboka se nadechněte a v tichosti svěřte svůj žal i jeho památku do Božích rukou. Řekněte si v srdci: ‚Pane, děkuji ti za dar jeho života. Byl příliš krátký pro naše oči, ale věčný v tvém srdci.‘ Nechte Boží pokoj, který přesahuje veškeré lidské chápání, aby vstoupil do vašich zraněných srdcí. A věřte, že jednoho dne, v tom pravém čase, se všichni shledáme tam, kde už žádné slzy nebudou, v domě, který má ty nejpevnější základy. Amen.