Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Pokoj vám od Boha, našeho Otce, a Pána Ježíše Krista, který stojí u dveří našich srdcí a klepe.
Pane, smiluj se. Kriste, smiluj se. Pane, smiluj se.
Představte si na okamžik tu scénu v Jerichu. Je to prašné, hlučné město, kde lidé proudí sem a tam, každý za svým cílem, každý se svými starostmi. A v tom zmatku je jeden muž, Zacheus, který je tak malý vzrůstem, že přes zástup lidí nevidí vůbec nic. Cítí tu tíhu své vlastní omezenosti, tu neschopnost dosáhnout na to, co je důležité. A tak udělá něco, co by od bohatého výběrčího daní nikdo nečekal: vyšplhá na fíkovník. Je to obraz, který nás dnes zve k zastavení. Ten strom, to je místo, kam se uchylujeme, když už nevíme kudy kam, když cítíme, že život nám uniká mezi prsty a my se zoufale snažíme zahlédnout alespoň kousek Boží přítomnosti.
Náš drahý Benjamin Vo měl v sobě tuto přirozenou, bystrou touhu vidět dál. Vzpomeňte si na to, jak Ben, ten chlapec, který s takovou lehkostí pronikal do světa technologií, do složitých cloudových systémů a AWS prostředí, dokázal být zároveň tak neuvěřitelně vnímavý k tomu, co je skutečně podstatné. On se nespokojil s povrchem. On chtěl rozumět, chtěl tvořit, chtěl létat. Když se díval na letadla, když s tátou plánoval svou vlastní ‚Con Chim Airlines‘, nebyla to jen dětská hra. Byla to jeho forma ‚šplhání na fíkovník‘ – hledání výhledu, hledání cesty, jak se přiblížit k něčemu, co je větší než on sám. Ben byl chlapec, který věděl, že život není o tom, kolik toho nasbíráme do svého ‚piggy bank‘, ale o tom, jakou část sebe jsme schopni darovat. Vzpomeňte si na tu chvíli, kdy v patnácti letech, s tou svou čistou, tichou velkorysostí, nabídl, že věnuje své celé úspory, aby pomohl strýci Williamovi. Nikdy je nerozbil, nikdy je nevyprázdnil – nebylo to potřeba – ale ta nabídka, to, že chlapec, který měl tolik vlastních snů, chtěl bez váhání dát všechno, co měl, aby ulehčil bolesti někoho jiného, to je ta nejčistší ozvěna evangelia. On věděl, co má v životě skutečnou cenu.
Svatý Jan nám v prvním čtení z knihy Zjevení připomíná slova, která nás někdy mohou zranit: ‚Známe tvá díla… jsi vlažný, nejsi ani studený, ani horký.‘ Bůh nás vyzývá k horlivosti, k tomu, abychom nezůstali stát v polovičatosti. A pak přichází to krásné, tiché zaslíbení: ‚Hle, stojím u dveří a klepu.‘ To je Bůh, který se nevnucuje. To je Bůh, který čeká, až mu otevřeme. On klepe na dveře vašeho srdce, Alane a Thao, právě teď, v tom tichu, které je po Benově odchodu tak tíživé. On klepe v každé vaší vzpomínce, v každém vašem ‚proč‘, v každém vašem pláči nad prázdným místem u stolu.
Musíme si však dnes říct pravdu, dřív než se dotkneme jakékoli útěchy. Život bez Bena je pro vás, Alane a Thao, pro tebe, Ryane, jako dům, z něhož náhle zmizelo to světlo, které on kolem sebe šířil. Je to ticho, které je v domě slyšet víc než jakýkoli hluk. Je to bolest, která přichází jako nečekaný host – u stolu, když se podíváte na jeho místo, nebo když v noci, v tichu, které nedovolí spát, přichází ta neodbytná, palčivá otázka: Mohli jsme udělat víc? Mohli jsme to zastavit? Slyšte dnes toto z hloubky Božího slova a z milující náruče Církve: vy jste neudělali nic špatně. Nemoc, která Benovi vzala síly, nebyla trestem a nebyla následkem ničeho, co byste vy zanedbali. Bůh není ten, kdo by sčítal lidské chyby, aby je pak trestal utrpením. Některé bouře v životě přicházejí zcela mimo jakoukoli lidskou kontrolu, skryté za obzorem, a žádná bdělost na světě by je nemohla odvrátit. Vy jste pro Bena byli celým jeho světem. To, že jste ho milovali s takovou něhou, je tím největším důkazem Boží lásky. Odložte tu tíhu viny ze svých ramen; Bůh se na vás nedívá s výčitkou, ale objímá vás s nekonečným soucitem. Nic jste nezanedbali. Nic jste nepokazili.
… Zastavme se u toho. Nechte tu pravdu, aby k vám dnes promluvila v tichu. Nechte ji, aby se usadila ve vašich srdcích jako balzám, který konečně dovolí ráně se nadechnout. Vy jste milovali, vy jste pečovali, vy jste byli tam, kde bylo potřeba. A Bůh, který je zdrojem veškeré lásky, viděl každou vaši slzu, každé vaše bdění, každé vaše pohlazení. On to všechno bere do své náruče. Nic z té lásky, kterou jste Benovi dali, nebylo zbytečné. Všechno je v něm uchováno. Všechno je v něm proměněno v život, který nekončí.
Podívejte se nyní na evangelium. Ježíš se na Zachea podívá a řekne: ‚Zachee, pojď rychle dolů, dnes musím zůstat v tvém domě.‘ To je to, co Pán dělá. On nezůstává v dálce. On chce vejít do vašeho domu, do vašeho zármutku, do vašeho ticha. On chce večeřet s vámi, tak jako to slibuje v knize Zjevení. On chce být tím, kdo vám dává sílu, když se zdá, že už žádná nezbývá. Ben je nyní v tom ‚Banquet of Heaven‘, v té nebeské hostině, kde už není žádných otázek, protože všechno je zodpovězeno v Boží přítomnosti. On je v bezpečí, v náruči, která ho nikdy neopustí. A věřte, že z té výšky, kam vzlétl, se na vás dívá s láskou, která je ještě čistší, než byla ta, kterou jste znali zde na zemi. On je vaším andělem, který vás nyní drží v modlitbě, tak jako vy jste drželi jeho.
Ryane, ty jsi v tom všem byl jeho nejbližším společníkem. Vzpomínáš si, jak jste spolu sdíleli ty obyčejné chvíle, jak jste se smáli, jak jste si budovali ten svůj bratrský svět? Ta pouta, která jste vytvořili, nejsou přetržena. Ony se jen přesunuly do jiné roviny existence. Ben je stále s tebou, v každém tvém rozhodnutí, v každé tvé myšlence. On by si nikdy nepřál, abys zůstal stát v zármutku. On by chtěl, abys dál snil, abys dál létal, abys dál objevoval svět, který on tak miloval pozorovat. On je tvým andělem, který tě teď shromažďuje pod svá nebeská křídla, tak jako on tebe chránil na zemi.
Alane a Thao, vy jste byli těmi, kdo ho naučili milovat. Vy jste ho vedli světem – od Tokia po Řím, od Lurd po domov. Každý ten výlet, každé to ‚airport spotting‘ bylo svědectvím o vaší oddanosti. Bůh vám tu lásku nebere. On ji jen přijal do své věčnosti, aby ji pro vás uchoval. Když se cítíte slabí, když se zdá, že kříž je příliš těžký, vzpomeňte si na to, jak Ben, ten odvážný chlapec, vždycky zkoušel znovu, i když to bylo těžké. On se nebál neúspěchu. On věřil, že ‚zkoušet je to jediné, na čem záleží‘. Tak to dělejte i vy. Zkoušejte žít dál, zkoušejte se usmát, zkoušejte věřit, že Bůh je dobrý i v tom, co je pro nás zatím zahaleno tajemstvím.
Udělejte dnes jednu malou, tichou věc. Až se dnes večer setmíte ve svém domě, vzpomeňte si na to, jak Ben dokázal být šťastný jen tím, že byl s vámi – na letišti, v autě, nebo prostě doma na pohovce. Zhluboka se nadechněte a v tichosti svěřte svůj žal i jeho památku do Božích rukou. Řekněte si v srdci: ‚Pane, děkuji ti za dar jeho života. Byl příliš krátký pro naše oči, ale věčný v tvém srdci.‘ Nechte Boží pokoj, který přesahuje veškeré lidské chápání, aby vstoupil do vašich zraněných srdcí. A věřte, že jednoho dne, v tom pravém čase, se všichni shledáme tam, kde už žádné slzy nebudou, v domě, který má ty nejpevnější základy. Amen.
For the intentions entrusted to Ben on our prayer wall:
Zmocněni Spasitelovým příkazem a poučeni božským učením, odvažujeme se říci:
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen.
Pán Ježíš, který je naší cestou, pravdou i životem, ať vás provází svým pokojem. Požehnej vás všemohoucí Bůh, Otec i Syn i Duch svatý. Amen.
✝ Požehnej vás všemohoucí Bůh: Otec i Syn i Duch Svatý. Amen.