Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Pokoj vám od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista, který nás nikdy neopouští.
Pane, ty jsi světlo, které svítí v temnotách. Pane, smiluj se. Kriste, ty jsi naděje těch, kdo nesou těžký kříž. Kriste, smiluj se. Pane, ty jsi život, který nekončí smrtí. Pane, smiluj se.
Představte si na okamžik tu chvíli, kdy se slepý muž u cesty v Jerichu usadil do prachu silnice. Kolem něj proudí život, slyší dupot stovek nohou, slyší hlasy, smích, shon, ale on sám je v tom všem nekonečném pohybu uvězněn ve své tmě. Je odkázán na to, co mu kdo řekne, na to, co si dokáže představit. A pak, v tom hluku, zaslechne jedno jméno: Ježíš Nazaretský. A v tu chvíli se všechno mění. Ten muž nečeká na pozvání. On volá. Volá tak naléhavě, že ho lidé kolem chtějí umlčet, ale on křičí o to víc: ‚Synu Davidův, smiluj se nade mnou!‘
Náš drahý Benjamin Vo měl v sobě podobnou vnitřní naléhavost, i když byla tišší, hlubší, skrytá v jeho bystrém pozorování světa. Vzpomeňte si na to, jak Ben, ten chlapec, který s takovou lehkostí pronikal do světa technologií, do složitých AWS prostředí a logiky cloudových systémů, dokázal být zároveň tak neuvěřitelně vnímavý k druhým. Byl to chlapec, který v patnácti letech přemýšlel o tom, jak pomoci strýci Williamovi, chlapec, který nabídl vše, co měl, jen aby ulehčil bolesti někoho jiného. Nebyla to jen dětská velkorysost. Byla to ozvěna té hluboké, čisté víry, kterou Ben v sobě nosil. On věděl, že život není o tom, kolik toho nasbíráme do svého ‚piggy bank‘, ale o tom, jakou část sebe jsme schopni darovat.
Svatý Jan nám v prvním čtení z knihy Zjevení připomíná: ‚Známe tvé skutky, tvou námahu a tvou vytrvalost.‘ Bůh zná naši námahu. On vidí, jak se snažíme, jak vytrvale kráčíme dál, i když je cesta strmá. Ale pak přichází to slovo, které nás někdy zabolí: ‚Mám však proti tobě, že jsi opustil svou první lásku.‘ To není výčitka; to je pozvání vrátit se k tomu, co je podstatné. Když ztratíme někoho tak drahého, jako je Ben, máme pocit, že naše ‚první láska‘, naše radost, naše schopnost vidět smysl, byla pohřbena spolu s ním. Že to teplo, které on vnášel do vašeho domu, vyprchalo a zbylo jen prázdno.
Musíme si však dnes říct pravdu, dřív než se dotkneme jakékoli útěchy. Život bez Bena je pro vás, Alane a Thao, pro tebe, Ryane, jako dům, z něhož náhle zmizelo to světlo, které on kolem sebe šířil. Je to ticho, které je v domě slyšet víc než jakýkoli hluk. Je to bolest, která přichází jako nečekaný host – u stolu, když se podíváte na jeho místo, nebo když v noci, v tichu, které nedovolí spát, přichází ta neodbytná, palčivá otázka: Mohli jsme udělat víc? Mohli jsme to zastavit? Slyšte dnes toto z hloubky Božího slova a z milující náruče Církve: vy jste neudělali nic špatně. Nemoc, která Benovi vzala síly, nebyla trestem a nebyla následkem ničeho, co byste vy zanedbali. Bůh není ten, kdo by sčítal lidské chyby, aby je pak trestal utrpením. Některé bouře v životě přicházejí zcela mimo jakoukoli lidskou kontrolu, skryté za obzorem, a žádná bdělost na světě by je nemohla odvrátit. Vy jste pro Bena byli celým jeho světem. To, že jste ho milovali s takovou něhou, je tím největším důkazem Boží lásky. Odložte tu tíhu viny ze svých ramen; Bůh se na vás nedívá s výčitkou, ale objímá vás s nekonečným soucitem. Nic jste nezanedbali. Nic jste nepokazili.
… Zastavme se u toho. Nechte tu pravdu, aby k vám dnes promluvila v tichu. Nechte ji, aby se usadila ve vašich srdcích jako balzám, který konečně dovolí ráně se nadechnout. Vy jste milovali, vy jste pečovali, vy jste byli tam, kde bylo potřeba. A Bůh, který je zdrojem veškeré lásky, viděl každou vaši slzu, každé vaše bdění, každé vaše pohlazení. On to všechno bere do své náruče. Nic z té lásky, kterou jste Benovi dali, nebylo zbytečné. Všechno je v něm uchováno.
Podívejte se nyní na evangelium. Ježíš se slepého muže ptá: ‚Co chceš, abych pro tebe udělal?‘ To je otázka, kterou Pán klade každému z nás v naší největší nouzi. Co chceš? Chceš vidět? Chceš rozumět? Chceš pokoj? Ten muž odpověděl prostě: ‚Pane, ať vidím.‘ A Ježíš mu vrací zrak. Nejen fyzický, ale zrak víry. Ben nyní vidí. On už není v té mlze, kterou my tady na zemi někdy cítíme. On je v tom ‚Banquet of Heaven‘, v té nebeské hostině, kde už není žádných otázek, protože všechno je zodpovězeno v Boží přítomnosti. On je v bezpečí, v náruči, která ho nikdy neopustí. A vy, kteří dnes nesete ten nejtěžší kříž, vy, kteří se cítíte unavení z dlouhé cesty, vězte, že Pán je právě teď u vás. On nečeká, až budete mít všechny odpovědi. On nečeká, až se vaše slzy vysuší. On je s vámi v té bolesti, v tom tichu, v tom prázdném místě u stolu.
Ryane, ty jsi v tom všem byl jeho nejbližším společníkem. Vzpomínáš si, jak jste spolu sdíleli ty obyčejné chvíle, jak jste se smáli, jak jste si budovali ten svůj bratrský svět? Ta pouta, která jste vytvořili, nejsou přetržena. Ony se jen přesunuly do jiné roviny existence. Ben je stále s tebou, v každém tvém rozhodnutí, v každé tvé myšlence. On by si nikdy nepřál, abys zůstal stát v zármutku. On by chtěl, abys dál snil, abys dál létal, abys dál objevoval svět, který on tak miloval pozorovat. On je tvým andělem, který tě teď shromažďuje pod svá nebeská křídla, tak jako on tebe chránil na zemi.
Alane a Thao, vy jste byli těmi, kdo ho naučili milovat. Vy jste ho vedli světem – od Tokia po Řím, od Lurd po domov. Každý ten výlet, každé to ‚airport spotting‘ bylo svědectvím o vaší oddanosti. Bůh vám tu lásku nebere. On ji jen přijal do své věčnosti, aby ji pro vás uchoval. Když se cítíte slabí, když se zdá, že kříž je příliš těžký, vzpomeňte si na to, jak Ben, ten odvážný chlapec, vždycky zkoušel znovu, i když to bylo těžké. On se nebál neúspěchu. On věřil, že ‚zkoušet je to jediné, na čem záleží‘. Tak to dělejte i vy. Zkoušejte žít dál, zkoušejte se usmát, zkoušejte věřit, že Bůh je dobrý i v tom, co je pro nás zatím zahaleno tajemstvím.
Někdy se zdá, že život je jako ta cesta, kterou se Ben tolik zajímal. Někdy letadlo narazí na turbulence. Někdy se zdá, že cíl je v nedohlednu. Ale Ježíš v evangeliu slibuje, že jeho dům bude plný. On nikoho nenechává venku. Ben je nyní v bezpečí, v náruči, která ho nikdy neopustí. A vy, kteří dnes nesete ten nejtěžší kříž, vy, kteří se cítíte unavení z dlouhé cesty, vězte, že Pán je právě teď u vás. On nečeká, až budete mít všechny odpovědi. On nečeká, až se vaše slzy vysuší. On je s vámi v té bolesti, v tom tichu, v tom prázdném místě u stolu.
Udělejte dnes jednu malou, tichou věc. Až se dnes večer setmíte ve svém domě, vzpomeňte si na to, jak Ben dokázal být šťastný jen tím, že byl s vámi – na letišti, v autě, nebo prostě doma na pohovce. Zhluboka se nadechněte a v tichosti svěřte svůj žal i jeho památku do Božích rukou. Řekněte si v srdci: ‚Pane, děkuji ti za dar jeho života. Byl příliš krátký pro naše oči, ale věčný v tvém srdci.‘ Nechte Boží pokoj, který přesahuje veškeré lidské chápání, aby vstoupil do vašich zraněných srdcí. A věřte, že jednoho dne, v tom pravém čase, se všichni shledáme tam, kde už žádné slzy nebudou, v domě, který má ty nejpevnější základy. Amen.
For the intentions entrusted to Ben on our prayer wall:
Zmocněni Spasitelovým příkazem a poučeni božským učením, odvažujeme se říci:
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen.
Bůh, který je zdrojem veškeré útěchy, ať vás žehná, opatruje a naplňuje svým pokojem. Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.
✝ Požehnej vás všemohoucí Bůh: Otec i Syn i Duch Svatý. Amen.