Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Pokoj vám od Boha, našeho Otce, a Pána Ježíše Krista, který nás provází i v časech našeho nejtěžšího zkoušení.
Pane, smiluj se nad námi, neboť naše srdce jsou často zmatená bolestí. Kriste, smiluj se nad námi, neboť ty jsi naše jediná naděje. Pane, smiluj se nad námi a daruj nám svůj pokoj.
Představte si proroka Jana, jak stojí na břehu moře, v rukou drží malý svitek, který mu byl podán z nebe. Je to zvláštní, skoro až znepokojivý obraz. Anděl mu říká: ‚Vezmi a sněz ho.‘ A pak ta neuvěřitelná zkušenost: v ústech je svitek sladký jako med, ale v žaludku zhořkne. Je to přesný popis toho, co znamená nést v sobě Boží slovo v tomto světě. Boží pravda je sladká, protože je to pravda o lásce, o věčnosti, o tom, že nejsme sami. Ale když se ta pravda setká s realitou naší lidské křehkosti, s realitou ztráty a bolesti, začne v nás působit jako hořkost. Je to napětí, které znáte velmi dobře.
Náš drahý Benjamin Vo byl chlapec, který v sobě nosil neobyčejnou sladkost. Vzpomeňte si na jeho úsměv, na tu jeho přirozenou radost, se kterou mluvil o svých snech – o ‚Con Chim Airlines‘, o letadlech, která tak miloval. Ben byl jako ten svitek, který chutnal jako med. Byl to chlapec, který vnášel do života své rodiny světlo, čistotu a neuvěřitelnou empatii. Když se podíváte na fotografie, kde se Ben usmívá se svými brýlemi, nebo na ty chvíle, kdy se tiskne ke svému tátovi a bratrovi Ryanovi, vidíte tu sladkost, která naplňovala dům. Ale pak přišla ta hořkost, která se usadila ve vašem žaludku, Alane a Thao, ta hořkost, která se neptá na povolení a která zůstává jako těžký kámen v srdci.
Musíme si dnes říct pravdu, dřív než se dotkneme jakékoli útěchy. Život bez Bena je pro vás, Alane a Thao, pro tebe, Ryane, jako dům, z něhož náhle zmizelo to světlo, které on kolem sebe šířil. Je to ticho, které je v domě slyšet víc než jakýkoli hluk. Je to bolest, která přichází jako nečekaný host – u stolu, když se podíváte na jeho místo, nebo když v noci, v tichu, které nedovolí spát, přichází ta neodbytná, palčivá otázka: Mohli jsme udělat víc? Mohli jsme to zastavit? Slyšte dnes toto z hloubky Božího slova a z milující náruče Církve: vy jste neudělali nic špatně. Nemoc, která Benovi vzala síly, nebyla trestem a nebyla následkem ničeho, co byste vy zanedbali. Bůh není ten, kdo by sčítal lidské chyby, aby je pak trestal utrpením. Některé bouře v životě přicházejí zcela mimo jakoukoli lidskou kontrolu, skryté za obzorem, a žádná bdělost na světě by je nemohla odvrátit. Vy jste pro Bena byli celým jeho světem. To, že jste ho milovali s takovou něhou, je tím největším důkazem Boží lásky. Odložte tu tíhu viny ze svých ramen; Bůh se na vás nedívá s výčitkou, ale objímá vás s nekonečným soucitem. Nic jste nezanedbali. Nic jste nepokazili.
… Zastavme se u toho. Nechte tu pravdu, aby k vám dnes promluvila v tichu. Nechte ji, aby se usadila ve vašich srdcích jako balzám, který konečně dovolí ráně se nadechnout. Vy jste milovali, vy jste pečovali, vy jste byli tam, kde bylo potřeba. A Bůh, který je zdrojem veškeré lásky, viděl každou vaši slzu, každé vaše bdění, každé vaše pohlazení. On to všechno bere do své náruče. Nic z té lásky, kterou jste Benovi dali, nebylo zbytečné. Všechno je v něm uchováno. Všechno je v něm proměněno v život, který nekončí.
Podívejte se nyní na evangelium. Ježíš vchází do chrámu a vyhání ty, kteří z něho udělali ‚doupě lupičů‘. Ježíš chce, aby jeho dům byl domem modlitby. On chce vyčistit prostor pro setkání s Otcem. A vy, Alane a Thao, vy, Ryane, vy jste nyní tím chrámem. Ve vaší bolesti, ve vašem zármutku, se Bůh snaží vytvořit prostor pro modlitbu. Někdy je ta modlitba jen tichým vzlykem, někdy jen neschopností cokoli říct. Ale to je v pořádku. To je také modlitba. Ježíš v evangeliu říká, že lidé ‚viseli na jeho slovech‘. I když dnes máte pocit, že slova Boží jsou pro vás hořká, přesto na nich visíte. Přesto hledáte odpověď. A to je vaše síla.
Ben byl chlapec, který věděl, co to znamená dávat. Vzpomeňte si na tu jeho neuvěřitelnou nabídku, kdy v patnácti letech chtěl dát své úspory, aby pomohl strýci Williamovi. Nikdy je nerozbil, nikdy je nevyprázdnil – nebylo to potřeba – ale ta nabídka, to, že chlapec, který měl tolik vlastních snů, chtěl bez váhání dát všechno, co měl, aby ulehčil bolesti někoho jiného, to je ta nejčistší ozvěna evangelia. On věděl, co má v životě skutečnou cenu. On žil v duchu toho, co Ježíš učil v chrámu – v duchu nezištné lásky, která nehledá své, ale hledá dobro druhého.
Ryane, ty jsi v tom všem byl jeho nejbližším společníkem. Vzpomínáš si, jak jste spolu sdíleli ty obyčejné chvíle, jak jste se smáli, jak jste si budovali ten svůj bratrský svět? Ta pouta, která jste vytvořili, nejsou přetržena. Ony se jen přesunuly do jiné roviny existence. Ben je stále s tebou, v každém tvém rozhodnutí, v každé tvé myšlence. On by si nikdy nepřál, abys zůstal stát v zármutku. On by chtěl, abys dál snil, abys dál létal, abys dál objevoval svět, který on tak miloval pozorovat. On je tvým andělem, který tě teď shromažďuje pod svá nebeská křídla, tak jako on tebe chránil na zemi.
Alane a Thao, vy jste byli těmi, kdo ho naučili milovat. Vy jste ho vedli světem – od Tokia po Řím, od Lurd po domov. Každý ten výlet, každé to ‚airport spotting‘ bylo svědectvím o vaší oddanosti. Bůh vám tu lásku nebere. On ji jen přijal do své věčnosti, aby ji pro vás uchoval. Když se cítíte slabí, když se zdá, že kříž je příliš těžký, vzpomeňte si na to, jak Ben, ten odvážný chlapec, vždycky zkoušel znovu, i když to bylo těžké. On se nebál neúspěchu. On věřil, že ‚zkoušet je to jediné, na čem záleží‘. Tak to dělejte i vy. Zkoušejte žít dál, zkoušejte se usmát, zkoušejte věřit, že Bůh je dobrý i v tom, co je pro nás zatím zahaleno tajemstvím.
Někdy se zdá, že život je jako ta cesta, kterou se Ben tolik zajímal. Někdy letadlo narazí na turbulence. Někdy se zdá, že cíl je v nedohlednu. Ale Ježíš v evangeliu slibuje, že jeho dům bude plný. On nikoho nenechává venku. Ben je nyní v bezpečí, v náruči, která ho nikdy neopustí. A vy, kteří dnes nesete ten nejtěžší kříž, vy, kteří se cítíte unavení z dlouhé cesty, vězte, že Pán je právě teď u vás. On nečeká, až budete mít všechny odpovědi. On nečeká, až se vaše slzy vysuší. On je s vámi v té bolesti, v tom tichu, v tom prázdném místě u stolu.
Udělejte dnes jednu malou, tichou věc. Až se dnes večer setmíte ve svém domě, vzpomeňte si na to, jak Ben dokázal být šťastný jen tím, že byl s vámi – na letišti, v autě, nebo prostě doma na pohovce. Zhluboka se nadechněte a v tichosti svěřte svůj žal i jeho památku do Božích rukou. Řekněte si v srdci: ‚Pane, děkuji ti za dar jeho života. Byl příliš krátký pro naše oči, ale věčný v tvém srdci.‘ Nechte Boží pokoj, který přesahuje veškeré lidské chápání, aby vstoupil do vašich zraněných srdcí. A věřte, že jednoho dne, v tom pravém čase, se všichni shledáme tam, kde už žádné slzy nebudou, v domě, který má ty nejpevnější základy.
For the intentions entrusted to Ben on our prayer wall:
Zmocněni Spasitelovým příkazem a poučeni božským učením, odvažujeme se říci:
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen.
Pán ať vás žehná, ať vás chrání a ať vám daruje svůj pokoj, který převyšuje veškeré chápání. Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.
✝ Požehnej vás všemohoucí Bůh: Otec i Syn i Duch Svatý. Amen.