Pátek 23. týdne v mezidobí

Představte si na okamžik tu prostou, až nepatrnou věc: cestovní pas. Je to jen malá knížka, v níž se hromadí razítka z míst, která jsme navštívili, a data, která označují naše cesty. Pro někoho je to jen papír, pro jiného je to důkaz, že svět je větší než náš obývací pokoj. Benjamin Vo, náš drahý Ben, byl chlapec, který měl svět doslova v malíčku. Nejenže viděl více míst než mnozí z nás, ale on se na každou cestu díval s očima, které hledaly krásu, technickou dokonalost a především – spojení. Vzpomeňte si na to, jak stál na letišti, fascinován každým vzletem, jak s tátou Alanem plánoval cesty za letadly, jak s takovou radostí a hrdostí mluvil o svém snu, o „Con Chim Airlines“. Pro Bena nebyla letadla jen stroje; byla to křídla, která spojují lidi, která překonávají vzdálenosti, která nás přibližují k nebi.

Svatý Pavel nám dnes v listu Korinťanům dává velmi zvláštní obraz. Mluví o běžcích na stadionu. „Run so as to win,“ říká nám. Běžte tak, abyste zvítězili. Na první poslech to může znít jako sportovní rada, jako výzva k výkonu. Ale Pavel nemluví o tom, abychom byli lepší než ostatní. Mluví o disciplíně srdce. Mluví o tom, že náš život je cesta, která má svůj cíl. A tím cílem není „pomíjivá koruna“, ale věčnost. Ben byl běžec. Byl to bojovník, který věřil, že „trying is all that matters“. Když se snažil na basketbalovém hřišti nebo když s takovým odhodláním usiloval o místo v badmintonovém týmu, nešlo mu o trofej. Šlo mu o to, aby dal do své cesty všechno, co v něm bylo. A právě v tom nám dnes Ben ukazuje cestu. Ukazuje nám, že vítězství v Božích očích není v tom, jak daleko doběhneme, ale v tom, jak věrně a s jakou láskou běžíme.

Musíme být dnes upřímní k tomu, co cítíme. Někdy se nám zdá, že ta naše „cesta“ se náhle zastavila. Když se ráno probudíte a hledáte Bena, když se díváte na jeho stůl, na jeho věci, na jeho úsměv zachycený na fotografiích, cítíte, jak se vám do hrdla dere pláč. Je to ache, o kterém nikdo nemusí mluvit, protože ho všichni cítíme. Je to tichá otázka: „Proč tak krátce? Proč se ta cesta zdála tak náhlá?“ Je to bolest, která nezná hranic, a je správné ji cítit. Bůh se na vás nedívá s výčitkou, že pláčete. On se na vás dívá s nekonečným soucitem. On sám věděl, co to znamená, když se cesta zdá příliš těžká. Pamatujte na to, co nám říká Písmo: „Ani tento člověk, ani jeho rodiče nezhřešili.“ Nemoc, kterou Ben prošel, nebyla trestem, nebyla následkem ničeho, co byste vy udělali nebo neudělali. Alane, Thao, vy jste udělali všechno. Bůh se na vás nedívá jako na ty, kteří by snad něco zanedbali. On se na vás dívá jako na rodiče, kteří milovali svého syna až do posledního dechu. Odložte tu tíhu viny. Nechte ji padnout k nohám Kristovým. On vás neobviňuje, on vás objímá.

Podívejte se na evangelium, které jsme slyšeli. Ježíš nám dává varování: „Jak můžeš říci svému bratru: Bratře, dovol, odstraním třísku, kterou máš v oku, když sám ve svém oku trám nevidíš?“ Ježíš nás zve k pravdě o nás samých. Ale v kontextu vaší ztráty to slyším jako výzvu k milosrdenství k sobě samým. Ten „trám“, který nás často tíží, je naše vlastní sebekritika. Ta neustálá otázka „co kdyby“. Ježíš nám říká: „Odstraň nejprve trám ze svého oka.“ To znamená: odstraňte tu vinu, odstraňte ten pocit selhání, který vás dusí. Protože dokud se obviňujete, nevidíte jasně. A co je to „jasné vidění“? Je to schopnost vidět Bena takového, jaký byl: jako dar. Jako chlapce, který byl tak neuvěřitelně bystrý, tak neuvěřitelně laskavý, tak neuvěřitelně milující. Jako toho, kdo chtěl dát celé své úspory, aby pomohl strýci, jen proto, že ho měl rád. To je ten „poklad“, který v něm byl. To je to, co zůstává.

Ryane, ty jsi bratr, který nese tu nejtěžší a zároveň nejkrásnější roli. Ty jsi tím, kdo ví, jaké to bylo sdílet s Benem svět. Ty jsi tím, kdo nese vzpomínku na vaše společné smíchy a dobrodružství. Neboj se jít dál. Ben by si přál, abys dál objevoval, abys dál snil, abys dál žil naplno. V každém tvém kroku, v každém tvém úsměvu, Ben pokračuje ve své cestě. Ty jsi tím, kdo nese pochodeň vaší společné radosti do budoucnosti, která je před tebou. A věz, že Ben je s tebou. On tě sleduje s tím stejným zájmem, s jakým se díval na letadla. On je tvým andělem, tvým průvodcem.

Alane a Thao, vy, kteří jste dali Benjaminovi všechno – vězte, že vaše láska nebyla marná. Bůh ji přijal. On vás drží ve své náruči, i když máte pocit, že se všechno hroutí. Někdy se ptáme, jak dál. Jak žít, když část srdce zůstala na nebesích? Odpověď je v malých věcech. V tom, že dnes uděláte v Benově jménu jeden tichý skutek lásky. Možná jen úsměv na někoho, kdo je sám. Možná malá pomoc někomu, kdo ji potřebuje. Benův život byl jako ten „Well of Love“, který v jeho jménu dává život v Cà Mau. Jeho láska teče dál. Ona se nezastavila. Ona se proměnila v pramen, který napájí druhé. To je ta pravá „nekvašená“ čistota, o které mluví Písmo. Vaše láska k Benovi, vaše péče o něj, to všechno je v Božích očích nesmírně vzácné.

Co si tedy odnést domů? Dnes, až vyjdete z tohoto místa, nedívejte se na svou bolest jako na konec příběhu. Dívejte se na ni jako na prostor, do kterého Bůh vkládá svou naději. Ben je v bezpečí. On je u Otce, na „Banquet of Heaven“, a dívá se na vás s tím stejným úsměvem, který vám tak chybí. On vás miluje. A Bůh, který ho stvořil, vás miluje ještě víc. Zůstaňte v této důvěře. Nechte se vést Marií, naší Matkou, která nás učí říkat „ano“ i tehdy, když nerozumíme. Až uvidíte na obloze letadlo, vzpomeňte si na Bena. Usmějte se. Vězte, že on je blíž, než si myslíte. Benjamine, náš drahý chlapče, oroduj za nás, ať i my dokážeme žít s takovou lehkostí a radostí, s jakou jsi ty procházel světem. Ať nás tvůj úsměv provází v každém dni, až do chvíle, kdy se znovu shledáme v domě našeho Otce, kde už nebude žádný pláč, jen nekonečná radost. Amen.