Čtvrtek 23. týdne v mezidobí

Představte si na okamžik tichý, obyčejný večer v kuchyni, kde se na stole vrší plány a sny. Je tam možná pár papírů s kódem, nějaký ten nákres letadla, a hlavně – je tam ticho, které není prázdné, ale naplněné přítomností těch, které milujeme. V takovém tichu člověk slyší tlukot srdce toho druhého. Svatý Pavel nám dnes v listu Korinťanům připomíná, že „poznání nadýmá, ale láska buduje“. Je to zvláštní kontrast, že? Jako by nám říkal, že všechna naše logika, všechny naše vědomosti, dokonce i ta naše snaha pochopit, proč se věci dějí tak, jak se dějí, jsou jen stíny. To, co skutečně staví náš život, to, co z něj dělá pevný dům, je láska. Benjamin Vo, náš drahý Ben, byl chlapec, který tuto pravdu žil s neuvěřitelnou přirozeností. Měl mysl, která byla jako ostrý paprsek světla, schopná proniknout do složitostí technologií, o kterých si mnozí z nás nechávají jen zdát. Ale jeho skutečnou velikostí nebyla jeho inteligence. Byla to jeho schopnost milovat. Vzpomeňte si na tu chvíli, kdy se rozhodl – jen tak, bez ptaní a bez okolků – nabídnout celý svůj dětský poklad, své úspory, aby pomohl strýci, který byl v nouzi. On to neudělal, aby se pochlubil. On to udělal, protože v jeho srdci byla láska, která nepočítala. Byla to láska, která chtěla jen „být“ pro druhého. A v tom se Ben dotkl samotného srdce Božího.

Musíme dnes být upřímní k tomu, co cítíme. Někdy je to „poznání“, o kterém mluví Pavel, spíše zdrojem naší bolesti. Snažíme se poznat, proč se stalo to, co se stalo. Hledáme odpovědi v minulosti, v každém detailu, v každém dni, v každé péči, kterou jsme dali. A když ty odpovědi nenacházíme, cítíme se jako ten, kdo „si myslí, že něco ví, ale ještě neví tak, jak by měl“. Je to ache, o kterém nikdo nemusí mluvit, protože ho všichni cítíme. Je to tichá otázka: „Co jsem mohl udělat lépe?“ Alane, Thao, chci vám dnes říct jednu věc, která je pravdivá jako samo evangelium: vy jste udělali všechno. Bůh se na vás nedívá jako na ty, kteří by snad něco zanedbali. On se na vás dívá jako na rodiče, kteří milovali svého syna až do konce. Nemoc, kterou Ben prošel, nebyla trestem, nebyla následkem ničeho, co byste vy udělali nebo neudělali. Některé věci v tomto životě prostě přicházejí mimo lidské chápání, mimo jakoukoli kontrolu, a žádná bdělost by je nemohla zastavit. Odložte tu tíhu viny. Nechte ji padnout k nohám Kristovým. On, který byl nevinný a přesto trpěl, rozumí vaší bolesti lépe než kdokoli jiný. On vás neobviňuje. On vás objímá.

Podívejte se na evangelium. Ježíš nám dává výzvu, která se zdá být až bláznivá: „Milujte své nepřátele, dělejte dobře těm, kdo vás nenávidí.“ Proč to říká? Protože ví, že naše srdce jsou často vězni našich vlastních zranění. Když nás život zasáhne, máme tendenci se uzavřít, soudit, hledat viníky. Ale Ježíš nám nabízí cestu ven. „Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.“ Milosrdenství není slabost. Milosrdenství je schopnost vidět za povrch bolesti. Je to schopnost vidět, že i v tom nejtemnějším okamžiku je Bůh přítomen. Když se díváte na Benův život, nevidíte jen konec. Vidíte život, který byl naplněn radostí, zvědavostí a nezištností. Vidíte chlapce, který se smál, když jedl pálivé jídlo, protože to byla legrace. Vidíte chlapce, který miloval letadla a snil o tom, že jednou bude létat v oblacích. To je ten život, který v Bohu pokračuje.

Ryane, ty jsi bratr, který nese tu nejtěžší a zároveň nejkrásnější roli. Ty jsi tím, kdo ví, jaké to bylo sdílet s Benem svět. Ty jsi tím, kdo nese vzpomínku na vaše společné smíchy a dobrodružství. Neboj se jít dál. Ben by si přál, abys dál objevoval, abys dál snil, abys dál žil naplno. V každém tvém kroku, v každém tvém úsměvu, Ben pokračuje ve své cestě. Ty jsi tím, kdo nese pochodeň vaší společné radosti do budoucnosti, která je před tebou. A věz, že Ben je s tebou. On tě sleduje s tím stejným zájmem, s jakým se díval na letadla. On je tvým andělem, tvým průvodcem.

Někdy se ptáme, jak dál. Jak žít, když část srdce zůstala na nebesích? Odpověď je v malých věcech. V tom, že dnes uděláte v Benově jménu jeden tichý skutek lásky. Možná jen úsměv na někoho, kdo je sám. Možná malá pomoc někomu, kdo ji potřebuje. Benův život byl jako ten „Well of Love“, který v jeho jménu dává život v Cà Mau. Jeho láska teče dál. Ona se nezastavila. Ona se proměnila v pramen, který napájí druhé. To je ta pravá „nekvašená“ čistota, o které mluví Písmo. Vaše láska k Benovi, vaše péče o něj, to všechno je v Božích očích nesmírně vzácné. Nehledejte v sobě vinu. Bůh se na vás nedívá jako na ty, kteří selhali. Dívá se na vás jako na milované rodiče a bratra, kteří s obrovskou obětavostí a něhou doprovázeli svého syna na jeho cestě.

Co si tedy odnést domů? Dnes, až vyjdete z tohoto místa, nedívejte se na svou bolest jako na konec příběhu. Dívejte se na ni jako na prostor, do kterého Bůh vkládá svou naději. Ben je v bezpečí. On je u Otce, na „Banquet of Heaven“, a dívá se na vás s tím stejným úsměvem, který vám tak chybí. On vás miluje. A Bůh, který ho stvořil, vás miluje ještě víc. Zůstaňte v této důvěře. Nechte se vést Marií, naší Matkou, která nás učí říkat „ano“ i tehdy, když nerozumíme. Až uvidíte na obloze letadlo, vzpomeňte si na Bena. Usmějte se. Vězte, že on je blíž, než si myslíte. Benjamine, náš drahý chlapče, oroduj za nás, ať i my dokážeme žít s takovou lehkostí a radostí, s jakou jsi ty procházel světem. Ať nás tvůj úsměv provází v každém dni, až do chvíle, kdy se znovu shledáme v domě našeho Otce, kde už nebude žádný pláč, jen nekonečná radost. Amen.