Památka svatého Maxmiliána Marie Kolbeho, kněze a mučedníka

Hospodinovo slovo ke mně zaznělo: „Synu člověka, seznam Jeruzalém s jeho ohavnostmi. Řekni: Tak praví Panovník Hospodin Jeruzalému: Původem a rodem pocházíš z země Kenaan; tvůj otec byl Amorejec a tvá matka Chetejka. Pokud jde o tvé narození: v den, kdy ses narodila, ti nebyl odříznut pupečník, nebyla jsi obmyta vodou k očistění, nebyla jsi potírána solí ani zavinuta do plenek. Nikdo na tě nepohlédl s lítostí ani s soucitem, aby pro tebe učinil cokoli z toho. Byla jsi pohozena na volném poli jako něco odporného v den svého narození. Tu jsem šel kolem a uviděl jsem tě, jak se svíjíš ve své krvi. Řekl jsem ti: Žij ve své krvi! A dal jsem ti růst jako polní rostlině. Vyrostla jsi, dospěla a dosáhla věku krásy; tvoje prsa se vytvarovala, vlasy ti narostly, ale byla jsi stále zcela nahá. Znovu jsem šel kolem tě a viděl jsem, že nastal tvůj čas, čas lásky. Prostřel jsem přes tebe cíp svého pláště a přikryl tvou nahotu; přísahal jsem ti a uzavřel s tebou smlouvu, praví Panovník Hospodin, a stala ses mou. Pak jsem tě obmyl vodou, smyl z tebe krev a pomazal tě olejem. Oblékl jsem tě do vyšívaného šatu, dal ti opánky z jemné kůže, opásal tě kytlicí z jemného lnu a zahalil do hedvábí. Ozdobil jsem tě šperky: dal jsem ti náramky na ruce, náhrdelník na hrdlo, kroužek do nosu, náušnice do uší a nádhernou korunu na hlavu. Tak ses ozdobila zlatem a stříbrem; tvůj oděv byl z jemného lnu, hedvábí a vyšívané látky. Jemná mouka, med a olej byly tvým pokrmem. Byla jsi neobyčejně krásná a dosáhla jsi královské důstojnosti. Tvým jménem se proslavila mezi národy pro tvou krásu, neboť byla dokonalá díky mé nádheře, kterou jsem na tebe vložil, praví Panovník Hospodin. Ale podlehla jsi své kráse a zneužila jsi své jméno... Avšak já si vzpomenu na svou smlouvu, kterou jsem s tebou uzavřel za dnů tvého mládí, a zřídím s tebou smlouvu věčnou, abys si vzpomněla a styděla se, až ti odpustím všechno, co jsi učinila, praví Panovník Hospodin.“

R. Odvrátil ses od svého hněvu. Hle, Bůh je má spása, mám důvěru a nebojím se. Neboť má síla a má píseň je Hospodin, on se stal mou spásou. S radostí budete čerpat vodu z pramenů spásy. R. Odvrátil ses od svého hněvu. Vzdávejte díky Hospodinu, vzývejte jeho jméno! Hlásejte mezi národy jeho skutky, připomínejte, jak vznešené je jeho jméno. R. Odvrátil ses od svého hněvu. Pějte Hospodinu, neboť učinil veliké věci; ať je to známé po celé zemi. Jásejte a plesejte, obyvatelé Siónu, neboť veliký uprostřed vás je Svatý Izraele! R. Odvrátil ses od svého hněvu.

K Ježíšovi přistoupili farizeové a zkoušeli ho otázkou: „Je dovoleno propustit manželku z jakékoli příčiny?“ On jim odpověděl: „Nečetli jste, že Stvořitel od počátku učinil lidi jako muže a ženu a řekl: ‚Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a ti dva budou jedno tělo‘? Už tedy nejsou dva, ale jedno tělo. Co tedy Bůh spojil, člověk nerozlučuj.“ Řekli mu: „Proč tedy Mojžíš přikázal dát rozlukový list a propustit ji?“ Odpověděl jim: „Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propouštět vaše manželky, ale od počátku tomu tak nebylo. Pravím vám: Kdo propustí svou manželku — kromě případu smilstva — a vezme si jinou, dopouští se cizoložství.“ Učedníci mu řekli: „Jestliže je to takové mezi mužem a ženou, je lepší se neženit.“ On jim odpověděl: „Ne všichni mohou toto slovo přijmout, ale jen ti, komu je to dáno. Jsou totiž bezmocní k manželství od narození; jiní jsou bezmocní, protože je takovými učinili lidé; a jiní se učinili bezmocnými pro nebeské království. Kdo to může přijmout, přijmi.“