Čtvrtek 17. týdne v mezidobí

Prorok Jeremiáš nás dnes zve do hrnčířovy dílny. Vidíme dlaně, které se dotýkají hlíny… Citlivé, trpělivé prsty, které dávají tvar něčemu krásnému.

„Hle, jako je hlína v ruce hrnčířově, tak jste vy v mé ruce,“ říká Bůh.

Jak mocný a přitom jemný obraz! Bůh se na nás nedívá jako chladný soudce. Dívá se na nás jako Umělec a Otec, v jehož rukou se utváří lidské srdce.

Už šest týdnů uplynulo od chvíle, kdy odešel drahý Benjamin Vo. Šest týdnů, kdy v domě zůstalo ticho, v němž srdce hledá pevný bod.

Když vzpomínáme na Bena, vidíme chlapce, jehož srdce Bůh vytvaroval do neobyčejně krásné nádoby plné obětavé lásky. Benjamin měl v sobě vzácný dar – myslet na druhé dříve než na sebe. Když jeho strýček William onemocněl po cévní příhodě, byl to právě patnáctiletý Ben, který bez zaváhání rozbil své vlastní pokladničkové úspory a dal je všechny na pomoc. Kde se v mladém chlapci bere taková hluboká, praktická štědrost?

To byla ruka Boží v jeho životě. Bůh z Bena vytvořil nádobu naplněnou čistou dobrotou.

Drahá Thao, milý Alane, i ty, drahý Ryane… Ztráta Benjamina je obrovská a srdce bývá přetíženo bolestí. Ale dnešní čtení nás ujišťuje, že ani v těch nejtežších chvílích nevypadáváme z Božích dlaní. Benjamin nezmizel v nicotě. Je bezpečně v rukou Toho, který ho stvořil. A ta štědrá láska, kterou Benjamin daroval, dál žije ve vás.

Myslíme dnes také na všechny příbuzné, na přátele i na ty, kdo se k nám připojují z dálky — na trpící děti a rodiny, které nesou těžký kříž. Kristus vás drží ve svých dlaních se stejnou něhou, s jakou drží Benjamina.

Žijme dál pro tuto lásku a buďme si navzájem oporou. Benjamin Vo odpočívá v Božím pokoji a z nebe na nás hledí se svým dobrým úsměvem. Amen.