Sobota 19. týdne v mezidobí — Slovo pro každý den

Úvodní přivítání

Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Vítám vás k dnešní bohoslužbě slova, kdy se společně otevíráme Boží naději a lásce.

Úkon kajícnosti

Pane, ty jsi přemohl smrt a daroval nám život – Pane, smiluj se nad námi. Kriste, ty přijímáš každé dítě do své nebeské náruče – Kriste, smiluj se nad námi. Pane, ty jsi naše útěcha v hodinách zármutku – Pane, smiluj se nad námi.

♪ “Kyrie - Version B (Majestic Organ)” — A song for Ben

Boží slovo

První čtení · Revelation 11:19A; 12:1-6A, 10AB

Boží chrám v nebi se otevřel a v jeho chrámě byla vidět archa jeho smlouvy. A ukázalo se veliké znamení na nebi: Žena oděná sluncem, pod jejíma nohama měsíc a na její hlavě koruna ze dvanácti hvězd. Byla těhotná a křičela v bolestech a trápila se, aby porodila. Tu se ukázalo jiné znamení na nebi: Hle, veliký ohnivý drak se sedmi hlavami a deseti rohy a na jeho hlavách sedm čelenek. Jeho ocas smetl třetinu nebeských hvězd a svrhl je na zem. A drak se postavil před ženu, která měla porodit, aby její dítě pohltil, jakmile ho porodí. I porodila syna, chlapce, který má pást všechny národy železnou holí. A její dítě bylo vzato k Bohu a k jeho trůnu. Žena pak uprchla na poušť, kde měla místo připravené od Boha. A slyšel jsem mocný hlas v nebi: „Nyní přišla spása, moc a království našeho Boha a vláda jeho Pomazaného.“

Druhé čtení · 15:20-27

Bratři a sestry: Kristus byl vzkříšen z mrtvých jako prvotina těch, kdo zesnuli. Protože smrt přišla skrze človeka, skrze člověka přišlo také vzkříšení z mrtvých. Jako všichni umírají v Adamovi, tak všichni v Kristu ožijí, ale každý ve svém pořadí: Kristus jako prvotina; potom při jeho příchodu ti, kdo patří Kristu; potom přijde konec, až předá království Bohu a Otci, až zničí každou vládu, každou vrchnost a moc. Neboť on musí kralovat, dokud mu Bůh nepoloží všechny nepřátele pod nohy. Jako poslední nepřítel bude zničena smrt, neboť „všechno podřídil pod jeho nohy“.

Evangelium · Luke 1:39-56

V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do hornatého kraje do jednoho judského města. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. Jakmile Alžběta zaslechla Mariin pozdrav, dítě v jejím lůně se radostně pohnulo a Alžběta byla naplněna Duchem svatým. Zavolala mocným hlasem a řekla: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod tvého lůna! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přichází ke mně? Neboť hle, jakmile hlas tvého pozdravu zazněl v mých uších, dítě v mém lůně se radostí pohnulo. Blahoslavená, která uvěřila, že se splní to, co jí bylo řečeno od Pána!“ A Maria řekla: „Má duše velebí Pána a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli, neboť shlédl na nepatrnost své služebnice. Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení, neboť veliké věci mi učinil Ten, který je mocný, a jeho jméno je svaté. Jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení pro ty, kdo se ho bojí. Prokázal sílu svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně. Mocné svrhl z trůnu a ponížené povýšil. Hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou. Ujal se svého služebníka Izraele, pamatoval na své milosrdenství, jak slíbil našim otcům, Abrahamovi a jeho potomkům navěky.“ Maria zůstala s Alžbětou asi tři měsíce a pak se vrátila domů.

Moje duše velebí Pána, můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli.

Kázání

Dnešní Boží slovo k nám mluví o veliké naději, která přesahuje hranice tohoto světa. Svatý Jan ve Kniha Zjevení vidí nebe otevřené a dítě, které je *„vzato k Bohu a k jeho trůnu“*. A svatý Pavel nám v dopise Korintským připomíná radostné Kristovo vítězství: *„Jako poslední nepřítel bude zničená smrt.“*

A v evangeliu vidíme Pannu Marii, která spěchá přes hory k Alžbětě. Nepřináší jen slova, přináší samotnou Boží přítomnost a radost. Alžbětino dítě se v lůně radostně pohnulo a Maria zpívá svůj chvalozpěv: *„Má duše velebí Pána!“* Smrt a bolest nemají v Božím plánu poslední slovo. Bůh připravil pro své děti domov, kde už není pláč, ale plnost nebeského života.

Když dnes myslíme na našeho drahého Benjamina, vidíme v něm chlapce, který uměl do života svých blízkých přinášet právě tuto čistou radost a světlo.

Vzpomínáte na jeho zářivý úsměv, když seděl na okraji fontány Trevi v Římě? Na krku nosil křížek, v očích měl zvídavost a srdce plné lásky k rodině, se kterou objevoval svět. Benjamin Vo nezanechával za sebou jen stopy v dalekých městech, ale především teplo a laskavost v srdcích těch, které miloval — zvláště když s bratrskou něžností objímal svého mladšího bratra Ryana a s trpělivostí věnoval pozornost nejmenším dětem v rodině.

Dnes je tomu přesně devět týdnů, co Benjamin odešel do nebeského domova.

Devět týdnů, kdy v domě zůstává tiché místo a srdce svírá hluboký stesk.

Drahý Alane, milá Thao a ty, milý Ryane… Boží slovo k vám dnes mluví s nesmírnou něhou. Benjamin nebylo ztracen v prázdnotě. Její dítě bylo vzato k Bohu a k jeho trůnu. Ben přebývá v Otcově náruči, bezpečný, chráněný a obklopený láskou Panny Marie. Žádná bolest už k němu nemůže dosáhnout.

Myslíme dnes s láskou na všechny tety, strýčky a celou příbuznou rodinu. A s hlubokou úctou se obracíme i k vám všem, kdo se připojujete z dálky — zvláště k malým dětí, které dnes trpí v nemocnicích, a k rodinám, jež nesou těžký kříž zármutku. Kéž vás Panna Maria přikryje svým mateřským pláštěm a Kristus naplní vaše srdce pokojem.

Benjamin žije v nebeské slávě, na radostné hostině u Pána, v němž je smrt navždy přemožena. A s tím nejčistším úsměvem vás z nebe provází a čeká na den, kdy se všichni opět obejmeme. Žijme s touto pevnou a neotřesitelnou nadějí. Amen.

Meditace

♪ “Tvůj dech (Version A)” — A song for Ben

Modlitba věřících

For the intentions entrusted to Ben on our prayer wall:

“Ben – tolik mi chybíš. Prosím, přijď nás pozdravit, jak jen často budeš chtít. Pomoz nám žít dál bez tolika bolesti, synu můj. Prosím, modli se za nás.”