Úterý sedmnáctého týdne v mezidobí

Drazí bratři a sestry v Kristu,

dnešní čtení nám nabízejí silné, až drásavé obrazy. Prorok Jeremiáš v prvním čtení pláče nad zkázou a nevyléčitelnou ranou svého lidu. Jeho oči proudí slzami dnem i nocí, vidí jen mečem pobité a hladem zničené. Slyšíme jeho zoufalou otázku: „Proč jsi nás udeřil ranou, která nemůže být vyléčena?“ Je to volání z hloubi utrpení, volání po míru, po uzdravení, které nepřichází, a místo toho přichází jen hrůza.

A pak přichází evangelium, kde se Ježíš snaží vysvětlit svým učedníkům podobenství o plevelu na poli. Mluví o dobrém semeni a plevelu, o Synu člověka a Zlém, o konci věků a o andělech, kteří shromáždí všechno, co způsobuje hřích, a hodí to do ohnivé pece. A pak, jako kontrast, říká: „Spravedliví pak budou zářit jako slunce v království svého Otce.“

Tyto texty nás nutí přemýšlet o přítomnosti zla a utrpení ve světě. Proč Bůh dopouští, aby se dobré semeno mísilo s plevelem? Proč Jeremiáš vidí tolik zkázy? Je to otázka, kterou si klademe i my, když čelíme bolesti a ztrátě. Když se ptáme, proč se stávají věci, které se zdají být tak nespravedlivé, tak nepochopitelné. Obzvláště když se dotknou těch nejnevinnějších, jako je dítě.

Benjamin Vo, náš drahý Ben, byl chlapec s neobyčejnou láskou k cestování a fascinací pro letadla. Pamatujeme si, jak s otcem sdílel radost z „pozorování letadel“ téměř v každém městě, které navštívili. Tato jeho radost z objevování světa, z pohybu, z letu, je krásným obrazem duše, která je otevřená kráse Božího stvoření. Benova duše byla dobrým semenem, které bylo zaseto do světa, aby přineslo radost a lásku. Jeho láska k létání a objevování nám připomíná, že i v tomto světě plném plevele existuje krása, radost a naděje, kterou nám Bůh dává.

Pro Alana a Thao, pro Ryana, pro tety, strýce a všechny, kdo Benjamina milovali: vím, že Jeremiášův pláč se může zdát, že odráží vaši vlastní bolest. Ztráta Benjamina před šesti týdny je nevyléčitelnou ranou, která zanechala prázdnotu. Možná se ptáte, proč se to stalo. A dovolte mi říci, že jeho nemoc nebyla trestem, ani vaší vinou, ani jste nic nezmeškali. Některé bolesti prostě přicházejí, bez příčiny, bez vysvětlení, mimo lidskou kontrolu. Bůh vás neobviňuje, a vy se nesmíte obviňovat. Nikdo z vás nic neudělal špatně. Benjaminův život byl dobrým semenem, a ačkoli se plevel utrpení objevil, jeho semeno lásky a radosti je nyní v plnosti Božího království. Tam, kde, jak říká Ježíš, „spravedliví budou zářit jako slunce v království svého Otce.“ Benjamin tam září.

Pro všechny, kdo se k nám připojili z dálky, zvláště pro ty děti, které trpí, a pro každou rodinu, která nese těžký kříž: nenechte plevel zoufalství udusit dobré semeno naděje ve vašich srdcích. Bůh je s vámi v každé slze, v každé otázce. On vás drží. Benjaminův život, plný radosti z objevování a lásky, je nyní v plnosti u Boha. A my jsme povoláni k tomu, abychom se drželi naděje, že i my jednou budeme zářit jako slunce v jeho království, kde nebude žádný pláč, žádná bolest, jen věčná radost a pokoj. Amen.