Čtvrtek šestnáctého týdne v mezidobí

Drazí bratři a sestry v Kristu,

dnešní čtení nám nabízejí silný obraz Boží lásky a naší lidské reakce na ni. V prvním čtení z proroka Jeremiáše slyšíme dojemná slova, ve kterých Bůh vzpomíná na počátky svého vztahu s Izraelem: „Pamatuji na oddanost tvého mládí, jak jsi mě milovala jako nevěsta, když jsi mě následovala na poušti, v zemi neoseté.“ Jaká to něžná vzpomínka! Bůh si pamatuje na čistou, prvotní lásku, na oddanost, která ho následovala i do těžkých podmínek.

Ale Jeremiáš pak pokračuje v hořkém tónu a popisuje, jak se Izrael odvrátil od tohoto zdroje života. „Dvě zla spáchal můj lid: mne, pramen živých vod, opustili; a vykopali si cisterny, rozbité cisterny, které nedrží vodu.“ Jaká to tragédie! Odvrátit se od pramene živé vody a snažit se najít uspokojení v prasklých, nefunkčních cisternách. Kolikrát se i my v životě snažíme uhasit žízeň tam, kde voda není, nebo je zkažená?

A pak přichází evangelium, kde se Ježíš ptá svých učedníků, proč mluví k zástupům v podobenstvích. A jeho odpověď je hluboká: „Protože vám bylo dáno poznat tajemství nebeského království, ale jim to dáno nebylo.“ Ježíš mluví o tom, že někteří „hledí, ale nevidí, a slyší, ale neposlouchají ani nechápou.“ Je to o otevřenosti srdce, o touze vidět a slyšet. Ti, kdo mají otevřené srdce, dostanou více; ti, kdo ho mají uzavřené, ztratí i to málo, co mají.

Benjamin Vo, náš drahý Ben, byl chlapec s bystrou myslí a s hlubokou zvídavostí. Pamatujeme si, jak se už ve čtvrté třídě zabýval matematikou osmého ročníku a jak se nořil do světa technologií s nadšením, které by překvapilo i dospělé. Tato jeho zvídavost, tato touha poznávat a chápat, mi připomíná to otevřené srdce, o kterém mluví Ježíš v evangeliu. Ben měl srdce otevřené pro poznání, pro svět kolem sebe, a věříme, že i pro Boží tajemství. Nebyl jako ti, kteří se dívají, ale nevidí. On viděl krásu a složitost Božího stvoření.

Pro Alana a Thao, pro Ryana, pro tety, strýce a všechny, kdo Benjamina milovali: vím, že před pěti týdny se váš pramen živé vody zdál být zakalený smutkem. Ale Bůh nám dnes připomíná, že on je tím pramenem, který nikdy nevyschne. Benjaminova zvídavost a jeho touha poznávat nyní našly své naplnění v plnosti Božího světla, kde vidí vše jasně a bez závoje. On je nyní u pramene života, o kterém mluví žalmista: „U tebe je pramen života, Hospodine.“

Pro všechny, kdo se k nám připojili z dálky, zvláště pro ty děti, které trpí, a pro každou rodinu, která nese těžký kříž: nenechte svá srdce uzavřít. Otevřete se Boží lásce, která je pramenem živé vody. On vám dá sílu vidět naději i tam, kde se zdá, že je jen tma. Benjaminův život, plný poznání a radosti z objevování, je nyní v plnosti u Boha. A my jsme povoláni k tomu, abychom se k tomuto prameni života obraceli s důvěrou, abychom v něm nalezli útěchu a pokoj. Amen.