Svátek svaté Marie Magdalény — Slovo pro každý den

Úvodní přivítání

Vítejte na dnešní bohoslužbě slova a společné modlitbě. Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Milost a pokoj od Boha, našeho Otce, a Pána Ježíše Krista ať je s vámi se všemi.

Úkon kajícnosti

Pane, ty jsi hledal ztracené a znáš bolest našich srdcí, smiluj se nad námi. Kriste, ty jsi vzkříšení a život a voláš nás jménem, smiluj se nad námi. Pane, ty utíráš každou slzu z našich očí, smiluj se nad námi.

♪ “Kyrie - Version B (Majestic Organ)” — A song for Ben

Bohoslužba slova

První čtení · Song of Songs 3:1-4b

Nevěsta praví: „Na svém lůžku v noci jsem hledala toho, kterého miluje moje duše; hledala jsem ho, ale nenalezla. Vstanu tedy a obajdu město, v ulicích a na náměstích budu hledat toho, kterého miluje moje duše. Hledala jsem ho, ale nenalezla. Potkali mě strážní, když obcházeli město: »Viděli jste toho, kterého miluje moje duše?« Jen jsem od nich odešla, nalezla jsem toho, kterého miluje moje duše.“

Odpovědní žalmus · Psalm 63:2, 3-4, 5-6, 8-9

R. Má duše po tobě žízní, Pane, můj Bože. Bože, ty jsi můj Bůh, tebe hledám, má duše po tobě žízní, mé tělo po tobě touží jako prahnoucí, vyprahlá země bez vody. R. Má duše po tobě žízní, Pane, můj Bože. Tak jsem tě vyhlížel ve svatyni, abych viděl tvou moc a slávu. Vždyť tvá milost je lepší než život, mé rty tě budou chválit. R. Má duše po tobě žízní, Pane, můj Bože. Tak ti budu dobrořečit po celý svůj život, ve tvém jménu budu pozvedat své dlaně. Jako tukem a morkem se nasytí má duše, s radostnými rty vás budou chválit má ústa. R. Má duše po tobě žízní, Pane, můj Bože. Vždyť ses stal mou pomocí a ve stínu tvých křídel jásám. Má duše se přimkla k tobě, tvá pravice mě drží. R. Má duše po tobě žízní, Pane, můj Bože.

Evangelium · John 20:1-2, 11-18

Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdaléna k hrobu časně ráno, ještě za tmy, a viděla, že kámen je od hrobu odvalen. Běžela tedy k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“ Marie stála venku u hrobu a plakala. Jak tak plakala, naklonila se do hrobu a viděla dva spectrometry v bílém rouchu sedět na místě, kde leželo Ježíšovo tělo, jednoho u hlavy a druhého u noh. Řekli jí: „Ženo, proč pláčeš?“ Odpověděla jim: „Vzali mého Pána a nevím, kam ho položili.“ Po těch slověch se otočila a viděla tam stát Ježíše, ale nevěděla, že je to Ježíš. Ježíš jí řekl: „Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?“ Ona myslela, že je to zahradník, a řekla mu: „Pane, jestlis ho odnesl ty, řekni mi, kam jsi ho položil, a já ho odnesu.“ Ježíš jí řekl: „Marie!“ Ona se otočila a řekla mu hebrejsky: „Rabbouni!“ – to znamená 'Mistře'. Ježíš jí řekl: „Zadrž me, neboť jsem ještě nevstoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a řekni jim: 'Vstupuji k Otci svému i Otci vašemu, k Bohu svému i Bohu vašemu.'“ Marie Magdaléna šla a oznámila učedníkům: „Viděla jsem Pána!“ a vyřídila, co jí řekl.

Má duše po tobě žízní, Pane, můj Bože.

Homilie

Drazí bratři a sestry,

dnešní svátek svaté Marie Magdalény nás přivádí k jednomu z nejněžnějších okamžiků celého evangelia. Marie přichází k hrobu časně ráno, „ještě za tmy“. Její srdce je zasaženo bolestí. Hledá Toho, kterého miluje její duše, přesně tak, jak jsme četli v Písni písní. Stojí venku u hrobu a pláče.

Ve svém zármutku zpočátku ani nepoznává Ježíše, který stojí přímo před ní. Myslí si, že je to zahradník … Ale pak Ježíš vysloví jediná slova. Osloví ji jejím vlastním jménem: „Marie!“

V té jediné vteřině se všechno mění. Tma ustupuje. Žal se mění v neotřesitelnou naději. On žije! A zná ji jménem.

Už je to pět týdnů, co se svět pro rodinu Voových zahalil do tichého zármutku od chvíle, kdy odešel Benjamin. A v takových týdnech srdce přirozeně pláče a hledá v temnotě …

Benjamin byl chlapec, který do všeho, co dělal, dával celé své srdce. Žil podle krásného přesvědčení, že „zkusit to je to jediné, na čem záleží“. Ať už s plným nasazením dával všechno na badmintonovém kurtu, trénoval bez výmluv, nebo objevoval svět, Benjamin se nikdy nevzdával. Měl v sobě vzácnou vytrvalost a odhodlání – šel za vším naplno, s čistou radostí.

Když odejde někdo tak drahý, v tichu bolesti se někdy vkrádá tíživá otázka: *Mohl jsem udělat víc? Nepřehlédl jsem něco?*

Drazí Alane a Thao, i vy všichni, kdo nesete v srdci jakoukoli vinu: slyšte dnes Pánův tichý hlas. Nemoc není něčí vinou. Není trestem, selháním ani opomenutím. Nic jste nepřehlédli. Dali jste Benovi tu nejhlubší lásku a ten nejkrásnější domov. Sejměte tuto tíži ze svých srdcí.

Ježíš dnes volá jménem i Benjamina Vo: „Benjamine!“ A volá i vás, Alane, Thao, Ryane. Benjamin není ztracen v temnotě. Je v náručí toho, kterého jeho duše miluje. Je u nebeského stolu, kde jeho vytrvalost a jasný duch žijí dál v Božím světle.

Ať tato nebeská naděje posiluje tebe, drahý Ryane, i vás, rodiče a celou rodinu. Ať potěší i všechny děti a rodiny, které se k nám připojují z dálky a nesou svůj vlastní těžký kříž. Bůh vás zná jménem, vidí vaše slzy a drží vás ve své nekončící lásce.

Amen.

Meditace

♪ “Tvůj dech (Version A)” — A song for Ben

Přímluvy

For the intentions entrusted to Ben on our prayer wall:

“Bene, kéž tvůj duch žije dále v radosti a pokoji s Nebeským Otcem a kéž pošle své anděly, aby bděli nad tvými rodiči a bratrem. Kéž jsou každý den utěšováni Jeho láskou a milostí a kéž se všichni jednoho dne navždy opět shledáte jako věčná rodina. Posíláme ti naši lásku!!!”